Kam na výlet Spišská Teplica (strana 3 z 3)

Zažijte divočinu na vlastní kůži v Národním parku Slovenský ráj, kde je k tomu přímo určena Ferrata HZS Kyseľ. V letním období je to ideální místo, jak se pobavit a zažít adrenalin na vlastní kůži. Přijeďte na Spiš a užívejte si všechny jeho krásy a vymoženosti.

Mezi nejkrásnější ferraty Slovenského ráje můžeme zařadit právě Ferratu HZS Kyseľ. Nastupte na Vámi zvoleném místě a vydejte se objevovat krásy přírody. Můžete si zvolit parkoviště v obci Čingov, nebo začít v Podlesku a jít přes Kláštorisko. Nebo si raději vyberete delší trasu z obce Dedinky přes Geravy a Klauzy? Cest je více.

Vstup na ferratu je možný jen s ferratovým vybavením. Dlouhá léta bylo toto místo neobjevené i proto, že rokli před více než 40 lety zdevastoval požár. Železné stupačky, ocelové můstky a jisticí fixační lana budou součástí Vaší cesty. Na tu svou si nezapomeňte vzít batoh, přilbu, rukavice a ferratový set s pevnou obuví. Vězte, že se Vám to všechno sejde. Pokud některou věc nemáte, v okolí je mnoho míst k zapůjčení výstroje.

Obdivovat krásu panenské přírody je úžasné. Hlavně pokud jdete kolem pěti vodopádů – Barikádového, Kaplnkového, v Temnici, Obrovského a Karolinina. Nezapomínejte na to, že se nacházíte v národním parku a je třeba dodržovat pravidla při procházení kolem kaňonů, lesů, povrchových krasových jevů a jiných úkazů. Od 15. června do 31. října si zakupte lístek a vydejte se směrem do rokle. Možná i za pomoci profesionálního průvodce.

Doporučujeme Vám koupit si vícedenní lístek a poznávat vše, co Národní park Slovenský ráj nabízí. Stačí Vám zarezervovat si ubytování u Ferraty HZS Kyseľ a užívat si zhruba pětihodinový zážitek. Večer se unavení po túře hodíte do postele v chatě v Letanovcích. Případně si můžete naplánovat ještě výlet na Duhový vodopád či jiný v okolí.

Spolu s dětmi je fajn nenáročná procházka na Tomášovský výhled. Či si raději zvolíte o něco nebezpečnější splav Hornádu? Spolu s nimi se vrátíte na večeři do některého z penzionů v Letanovcích a o příjemný začátek večerní zábavy máte následně postaráno. Možností i představ o krásné letní dovolené na Slovensku je mnoho. Stačí si u nás vybrat to nejlepší ubytování!

Ľadový štít je se svou výškou 2 627,3 m n. m. třetím nejvyšším štítem Vysokých Tater i Slovenska. Leží na hlavním hřebeni mezi Malým a Zadním Ľadovým štítem, tedy mezi Ľadovou štrbinou a Ľadovou priehybou. Patří mezi turisticky velmi oblíbené vrcholy, jelikož se na jeho vrchol dostanete i trasami nízké obtížnosti. Upozorňujeme však, že jeho zdolání je povoleno pouze s horským vůdcem.

Název je odvozen od firnových polí, která se nacházejí na severní straně štítu v kotli Ľadové dolinky. Celoročně se na nich drží sníh a nezmizí odtud ani během vrcholící letní sezóny. Pod tímto názvem je však znám až od 19. století. V roce 1717 ho Buchholtz nazval německy „Gans“, do té doby se používal latinský název „Mons Anserinus“. Mezi pytláky byl zase rozšířený název „Wielki Kolba“ podle německého pojmenování Malé Studené doliny.

A právě pytláci byli pravděpodobně prvními, kdo se na vrchol Ľadového štítu dostal. Zřejmě zde lovili kamzíky. První písemně zdokumentovaný výstup se uskutečnil v roce 1835. Tehdy vrchol pokořili tři vysokoškolští studenti z Berlína – K. Hartlaub, A. Keyserling a A. Blasius. O další zdokumentovaný výstup z roku 1843 se zasloužila skupina Angličanů J. Ball, W. Richter, C. Ritter, neznámý maďarský malíř a tři polští průvodci. První zimní výstup se uskutečnil v roce 1891, kdy na vrchol vystoupil T. Wundt spolu s horským vůdcem J. Horvayem. V roce 1911 se však do statistik zapsala smutná událost. V tomto roce měl Ľadový štít svou první oběť. Byla jí baronka Mittnachtová, která přecenila své schopnosti a pod vlivem alkoholu ztratila na hřebeni rovnováhu. Takové jsou však hory – krásné a zrádné zároveň. Vždy byly a vždy budou, proto je třeba k nim přistupovat s respektem, pokorou a čistou hlavou.

Mezi standardní turistické trasy patří ta z Malé Studené doliny. Projdete kolem Téryho chaty, dále přes Kotlinu Pěti Spišských ples, až se dostanete do Ľadové priehyby. Následně už jen zdoláte legendárního Ľadového koně a můžete si užívat výhledy z vrcholu. Vaše oči ihned rozpoznají panorama Vysokých i Belianských Tater. Pokud si chcete výstup o něco více ztížit, vydejte se trasou z Pfinnovy kopy přes Malý Ľadový štít, případně zkuste trasu ze Sedielka. Nejčastějším výchozím bodem je však Hrebienok, ze kterého je nutné překonat převýšení 1 400 m.

Obecně je výstup časově náročnější, a proto je třeba vyrazit hned ráno. I z toho důvodu je ideální najít si ubytování v blízkosti Ľadového štítu, respektive některého z výchozích bodů. Domluvte se s horským vůdcem, odkud vyrazíte, a poté navštivte stránku ubytování Vysoké Tatry, kde si najdete vhodný nocleh. Přibalte si do batohu něco k jídlu, láhev s vodou, ideálně i s teplým čajem, a bundu proti dešti. Nezapomeňte na čepici a rukavice, hlavně mimo letní sezónu. Sedací úvaz a helmu dostanete od vůdce. Dobře se vyspěte a ráno plní sil si oblečte pohodlné turistické oblečení a obujte kvalitní boty. Poté Vám již nic nebrání vydat se na cestu.

Sokolia dolina v Slovenském ráji se pyšní několika vodopády. Nejmenším z nich je jen 3,5 m vysoký Skalný vodopád. Jeho výška mu však nic neubírá na kráse, právě naopak. Mnozí turisté ho objeví náhodou při túře k Závojovému vodopádu. Ten je naopak nejvyšším vodopádem Slovenského ráje. Jakmile ale Skalný vodopád jednou uvidíte, zamilujete si ho. Je úplně jedno, kdy k němu přijdete, trasa je přístupná celý rok.

Nejvhodnější je však naplánovat si výlet na jaro nebo na podzim. Tehdy se díky většímu množství vody v potoku stává mohutnějším. Trasa není úplně jednoduchá, ale rozhodně stojí za to. Absolvujete ji, když své kroky povedete po žluté turistické značce, která začíná v Sokolej dolině – ústí. Upozorňujeme, že trasa je jednosměrná a vede směrem proti potoku. Následně se na závěr doliny napojíte na Glackú cestu, která vede směrem od Kláštoriska na Geravy.

Sokolia dolina spadá do Národní přírodní rezervace Kyseľ. Nabízí Vám nenáročné procházky i pořádné túry. Je jen na Vás, kterou trasou se necháte vést. Pokud si najdete ubytování v blízkosti Skalného vodopádu, nebudete to mít daleko ani k dalším vodopádům v Letanovcích a okolí, k Průlomu Hornádu, Splavu Hornádu a v neposlední řadě musíme zmínit Tomášovský výhled. Ten láká začínající turisty i zkušené horolezce. Klikněte na stránku ubytování Letanovce a naplánujte si perfektní výlet.

Závojový vodopád je se svou výškou 75 m nejvyšším vodopádem Národního parku Slovenský ráj a druhým nejvyšším vodopádem na Slovensku. Najdete jej při toulkách Sokolí dolinou, která je součástí přírodní rezervace Kyseľ. Trasa k němu sice patří mezi ty náročnější, které Slovenský ráj nabízí, avšak rozhodně stojí za to. Už zdálky uslyšíte silný hukot padající vody, která prochází několika kaskádami.

Kolem vodopádu Vás čeká, podle turistov, největší dobrodružství Slovenského ráje. Je jím soustava žebříků, můstků a různých stupaček, která se táhne v délce až 80 m. Přechod přes ni si nenechá ujít žádný turista bažící po adrenalinu, který zamíří k vodopádu. A proč je zárukou skutečného dobrodružství? Upřímně, ne každý zvládne jít přes žebřík, který se vlní, jelikož není pevně připoután po celé své délce. Když však překonáte strach, určitě nebudete litovat.

K vodopádu se dostanete přibližně po dvou hodinách šlapání po zelené turistické značce. Ta Vás sem zavede ze Spišských Tomášovců. Turisté však často svou túru začínají také od Kláštoriska. Túru až nahoru k vodopádu nedoporučujeme absolvovat s malými dětmi, žebříky jsou pro ně nebezpečné. Stejně tak lidé trpící panickým strachem z výšek by měli cestu po žebřících zvážit.

Ozvláštněte si výlet do této lokality a návštěvu Závojového vodopádu spojte i s prohlídkou Letanovského mlýna či Tomášovského výhledu. Okolí nabízí mnohé turistické i přírodní skvosty, jen je třeba je objevit. Zarezervujte si ubytování v blízkosti Závojového vodopádu, například na stránce ubytování Letanovce. Naplánujte si výlety, které během Vašeho pobytu chcete absolvovat, a dobrodružství může začít!

Vysoké Tatry patří bezpochyby k nejkrásnějším a nejvyhledávanějším turistickým lokalitám na Slovensku. Mohutné končáry tatranských štítů, hluboké doliny formované ledovci, zurčící potoky plné průzračně čisté vody, jedinečná fauna a flóra a čistý vzduch jsou zárukou spokojenosti i pro ty nejnáročnější turisty. Jedním z krásných a zajímavých cílů Vašich vycházek může být Hviezdoslavov vodopád.

Začátek Vaší cesty povede přes Tatranskú Javorinu. Tato malebná horská obec Vás může zaujmout tím, že byla sídlem knížat Hohenlohe, kteří tu měli postavený krásný dvoupatrový drevený poľovnícky zámoček. Vaše kroky mohou vést i kolem starobylého dřevěného kostela sv. Anny. K vodopádu se dostanete po modré turistické značce Bielovodskou dolinou. Ta dostala své pojmenování podle dravé horské říčky Biela voda. Její dno je poseté granitovými oblázky bílé barvy. Tato dolina je zajímavá tím, že jako jediná ve Vysokých Tatrách má alpský ráz. Ten jí dodal ledovec, který ji tvaroval. V době zalednění měla délku až 14 km a hloubku až 300 m. Je nejdelší tatranskou dolinou, která měří více než 10 km. K vodopádu se můžete dostat také povrznou Javorovou na Hrebenok, kolem Zbojnické chaty přes Priečie a podél Zamrzlého plesa.

Cesta k Hviezdoslavovu vodopádu je poměrně pohodlná a zvládnou ji i rodiny s dětmi. Vodopád patří k najkrajším tatranským ľadovcovým vodopádom. Nachází se v nadmořské výšce 1575 m n. m. Voda z kamenného granodioritového prahu padá do hloubky 15 m. Ačkoliv je častým cílem rodinných vycházek, v tomto případě je neméně důležitá i zážitková cesta k němu. V nejstarším slovenském národním parku máte co obdivovat. Původní lesy Vás zaujmou pestrým druhovým složením. Kromě smrku obyčejného, jedle a buku narazíte i na pýchu tatranských dolin – borovici limbu či ušlechtilé jedince javoru horského. Ve vyšších polohách přistupuje borovice kosodřevina a prabina. Neméně zajímavá je i fauna. Při troše štěstí můžete vidět krále tatranské oblohy – orla skalního, jedinečný relikt kamzíka tatranského nebo zažít útěk sviště tatranského. Milovníci botaniky potěší množství vzácných rostlin.

Pokud se v tomto regionu ocitnete v zimním období, možná Vás potěší možnost lyžování v SKI TAJA – Tatranská Javorina nebo Ski centrum Strachan Ždiar. Vyznavačům naučných chodníků potěší procházka na Zadné Meďodoly. Unikátní světelný světelných atrakcí můžete objevovat ve Svetelnom dome v Ždiari. V létě se plní zábavy můžete se svými ratolestmi vychutnat ve Family Parku Strachanov.

Plný zážitků i unavený z turistiky si rád odpočinete v pohodlné posteli v ubytovaní v blízkosti Hviezdoslavovho vodopádu. I v této lokalitě Vám přinášíme nabídku našich ubytovatelů. Osloví Vás krásné a pohodlné apartmány Tatranská Javorina nebo dáte raději přednost romantice při ohníčku na tatranské chatě? Toto rozhodnutí necháme už jen na Vás.

Belasé pleso se nachází v severovýchodní části Vysokých Tater, přesněji v Dolině Zeleného plesa, která je součástí Červené doliny. Vody plesa vyplňují ledovcový kar a jeho dolní část hradí moréna vysoká 6 m. Pleso nemá žádný přítok ani odtok na povrchu. Patří mezi menší tatranská plesa, má rozlohu jen 0,07 ha, jeho délka je 40 m a šířka 22 m. V letních měsících proto často úplně vysychá a maximální hloubky 3,8 m dosahuje jen během chladných a vlhkých měsíců.

Jméno Belasého plesa (v minulosti nazývané také Belavé nebo Belavé Kežmarské pleso) vzniklo podle zdánlivé barvy vody, kterou vytvářejí odrazy na vodní hladině. Leží v nadmořské výšce 1 862 m n. m. a nad ním se tyčí na severu Kozí a Jahňací štít, na západě Kolové sedlo a na juhu Jastrabia veža. Na jihovýchodě nejsou žádné vrcholy, ale otevřená krajina, jejíž součástí je Červené pleso.

Přímo k Belasému plesu nevede turistická stezka, ale jižně od něj vede žlutá trasa, která začíná u chaty u Zeleného plesa a končí na Jahňacím štítě. Na tuto túru se vyráží z Tatranských Matliarů směrem k Šalviovému prameni, přes rozcestí Kovaľčíkova poľana, poté k Zelenému plesu a následně na vrchol. Zpět je nutné se vrátit stejnou cestou. Tato trasa se řadí k náročnějším a je celodenní.

Pro poznání této oblasti budete potřebovat ubytování v blízkosti Belasého plesa, abyste si měli po túře kde odpočinout. Nejjednodušší bude ubytovat se v Tatranských Matliarech, kde najdete pohodlné apartmány. Pestřejší nabídka je v Tatranské Lomnici, k dispozici jsou různé typy ubytování, vybrat si můžete přesně takové, jaké Vám vyhovuje. Tatranská Lomnice samozřejmě zajistí i veškeré potřebné služby a kromě toho je zde hned několik turistických atrakcí včetně Muzea Tatranského národního parku, bobové dráhy nebo vodního světa Aqua Relax Titris.

Zelené pleso je jedním z nejromantičtějších ples ve Vysokých Tatrách. Toto ledovcové jezírko ležící ve výšce 1551 m n. m. dostalo pojmenování díky pramenům, které vyvěrají na jeho dně a způsobují zelené skvrny. Avšak zajímavější je varianta starodávné pověsti, podle níž do něj z Jastrabí věže spadl oslnivý zelený drahokam.

Pokud byste hledali na mapě, zamiřte prstem do východní části Vysokých Tater, do Doliny Bílé vody kežmarské, Doliny Zeleného plesa. Díky maximální hloubce 4,5 m z blízkosti břehu dohlédnete až na dno tohoto morénového plesa. Svojí rozlohou 1,78 ha sice nepatří mezi největší plesa, ale rozhodně je jedno z nejkrásnějších.

Toto do tyrkysova zbarvené pleso je oblíbenou cílovou destinací nejen zkušených turistů, lyžařů, cyklistů, ale i rodin s většími dětmi či aktivních seniorů. I tak se však doporučuje dobrá kondice, jelikož turistika s převýšením 855 metrů po žluté turistické stezce je sice středně náročná, avšak poměrně zdlouhavá. Pokud by se Vám však přece jen málo, přirozeným pokračováním trasy je výstup na Jahňací štít či pokračování na Skalnaté pleso.

Dominantou výhledu je známá „Brnčalka“, jak se říká Chatě u Zeleného plesa, která se díky své okrové fasádě nedá zaměnit s žádnou jinou. Historie první útulny na místě současné chaty se traduje do konce 90. let 19. století. Je otevřena celoročně a pokud máte v plánu náročnou turistiku na okolní štíty, je vhodným místem k přenocování. Ostatně znáte její neobyčejný fenomén, který je spíše známý ze severských zemí? V období od října do března se jí nedotkne ani jeden sluneční paprsek. Přesto je i v tomto období velmi oblíbená.

Výchozím bodem túry k Zelenému plesu jsou Tatranské Matliare, autobusová zastávka Bílá Voda nebo Tatranská Lomnica. Pro dokonalý zážitek z túry je nutné její dobré naplánování, zejména pokud cestujete i s dětmi. Abyste nebyli v časovém stresu, zda se stihnete vrátit za světla domů, doporučujeme předem si zarezervovat ubytování v blízkosti. Nejlepší nabídky na ubytování v blízkosti Zeleného plesa, stejně jako ubytování Tatranské Matliare nebo ubytování Tatranská Lomnica najdete přímo na naší stránce.

Korytový vodopád najdete v Národním parku Slovenský ráj, v rokli Suchá Belá. Patří do regionu Spiš, do okresu Spišská Nová Ves. Vydat se k němu můžete z obce Hrabušice. Korytový vodopád je jednou z přírodních vodních krás, které můžete obdivovat ve Slovenském ráji.

Rokle Suchá Belá je nejnavštěvovanější asi proto, že je dobře přístupná i pro rodiny s dětmi. Korytový vodopád je v pořadí třetím vodopádem, který zde můžete obdivovat. Vodopád je dvoustupňový. Stupně jsou od sebe odděleny takzvaným hrncem. Voda dopadá nejprve do jednoho hrnce a poté padá do druhého koryta. Tento zajímavý úkaz se jen tak někde nevidí.

Výška vodopádu je 8,5 metru, ale některé zdroje uvádějí až 10 metrů. Každopádně je Korytový vodopád desátým nejvyšším vodopádem Slovenského ráje. Jméno Korytový si vysloužil podle pěkně vytvarovaného koryta, které Vám hned padne do oka.

Zdolat Korytový vodopád můžete pomocí žebříku a několika stupaček a vystoupit tak na jeho vrchol. Naskytne se Vám pohled shora na hučící vodu. Dávejte si pozor, protože žebříky bývají od vody kluzké. Kromě vhodné turistické obuvi Vám doporučujeme i nepromokavé oblečení či pláštěnku, protože suší ze Suché Belé neodejdete.

Výlet ke Korytovému vodopádu si naplánujte z Hrabušic. Zelená značka Vás zavede z turistického centra Podlesok do tísňavy Suchá Belá. Projdete kolem Misových vodopádů, které byly probádány a zpřístupněny v rokli již v roce 1908. Druhým v pořadí je Okienkový vodopád a od něj je to už jen skok ke Korytovému vodopádu. Při výstupu můžete po své levé straně ještě pozorovat o něco menší, ale také nádherný Bočný vodopád.

Na konci tísňavy Suchá Belá se můžete rozhodnout vrátit přes úsek pod Vtáčím hrbem k Podlesku, nebo, pokud budete mít stále dost energie, vybrat se další roklí Slovenského ráje Piecky či Kyseľ. Národní park nabízí neomezené turistické možnosti. Všechny rokle jsou otevřeny celoročně a turistické chodníky jsou i díky zpoplatnění udržovány. Žebříky, lávky a stupačky jsou z důvodu bezpečnosti pravidelně kontrolovány správou parku.

Navštivte Korytový vodopád na jaře, když taje led a naskytnou se Vám nezaměnitelné výhledy. Slovenský ráj je ideálním místem pro turisty. Přijďte sem strávit svou aktivní dovolenou. Najděte si vhodné ubytování u Korytového vodopádu, inspirovat se můžete například na stránce ubytování ve Slovenském ráji nebo ubytování Hrabušice na našem portálu. Další tipy na výlety v tomto národním parku najdete na našich stránkách. Obujte turistické boty a hurá do ráje

V kouzelném údolíčku obklopeném lesem, jen pár metrů od jezera, leží místo, kde se čas zastavil a stres si nenašel cestu. Ranč Čajka je situován u města Kežmarok v regionu Spiš, pod Vysokými Tatrami. Své návštěvníky láká nejen malebnou přírodní scenérií a blahodárným klidem, ale i možností seznámit se s chodem hospodářství, naučit se mnoho o zvířatech, přírodě a zajezdit si na koni. Pokud hledáte místo, kde se můžete na chvíli ponořit do ticha a být sami se sebou daleko od vystresovaného světa, vypněte si mobil a přijďte na Ranč Čajka.

Ranč láká turisty nejen svým klidem v obklopení malebné přírody, ale i širokými možnostmi agroturistiky. Zde máte šanci zapojit se do chodu skutečného hospodářství. Na vlastní kůži se naučíte vše o krmení zvířat, čištění koní, sečení čerstvé trávy a vyzkoušíte si i jízdu na traktoru. Z tohoto důvodu přicházejí na Ranč Čajka kromě přepracovaných a unavených lidí hledajících relaxaci i rodiny s dětmi. Ranč dává rodičům jedinečnou možnost vést ratolesti k laskavému a respektujícímu vztahu k přírodě a ke zvířatům.

Neméně zajímavým lákadlem je jízda na koni. Na Ranči Čajka rádi přivítají zkušené jezdce, ale i ty, kteří v sedle ještě neseděli. Zde se naučíte nasednout na koně, držet se v sedle, ale i obdivovat svět z koňského hřbetu. Pokud je ježdění Vaším koníčkem, klidně si můžete osedlat svého koně a vydat se cvalem po okolních stráních. Jedinečným zážitkem pro Vás bude noční jízda na koni, kterou Vás bude doprovázet jen hvězdné nebe nad hlavou a Vaše myšlenky. Těch tíživých se na Ranči Čajka zaručeně rychle zbavíte.

Malí návštěvníci si na Ranči Čajka kromě zvířátek zajisté užijí i příjemné chvíle ve společnosti majitele ranče. Pan hospodář s dlouholetými zkušenostmi ochotně zodpoví zvídavé otázky a naučí je vše o zvířátkách a práci na hospodářství.

Pokud jste se právě rozhodli, že Vaše nejbližší výletní kroky povedou právě na Ranč Čajka, na svých toulkách za přírodou a klidem se určitě vydejte i na procházku k nedalekému jezeru Zlatná. V případě, že Vás zde voda zláká, navštívit můžete nedaleký Thermal Park Vrbov nebo oblíbený vodní park AquaCity Poprad. Pokud naopak zatoužíte zůstat v kontaktu s přírodou, Tatranská Lomnica, východiště mnoha turistických stezek do Vysokých Tater, je od Ranče Čajka vzdálená jen 14 km. A když si v obklopení malebné přírody uvědomíte, že jeden den Vám pro vyčištění hlavy nestačí, určitě oceníte možnosti ubytování v blízkosti Ranče Čajka. Ubytování v Kežmarku a v okolí nabízí příjemné penziony, chaty a chalupy, ale i oblíbené apartmány nebo soukromé priváty. Nebo dáte přednost ubytování v Tatrách? I zde je nabídka obzvláště široká a připravená naplnit očekávání každého dovolenkáře.

Predné Solisko je poslední vyvýšeninou Soliskového hřebene, jehož celková délka je 4 km. Soliskové sedlo ho odděluje od Mlynického Soliska. Soliskový hřeben je hranicí dělící dvě doliny, Mlynickou a Furkotskou. Je také rozvodnicí dvou úmoří, jelikož ze strany Furkotské doliny vody odtékají do Černého moře, ze strany Mlynické doliny zase do Baltského moře. Predné Solisko se tyčí ve výšce 2 117 m n. m. jako jeden z nejnižších a nejdostupnějších, ale o nic méně oblíbených vrcholů Vysokých Tater.

První zaznamenaný výstup se připisuje H. Rumpeltovi z roku 1906. Svůj název nese vrchol podle soliska pro krávy a ovce, které se pásly v okolních dolinách. Následně název převzal celý hřeben se všemi svými vrcholy i štěrbinami, zářezy, věžemi i kopami. Většina lidí si Predné Solisko okamžitě spojí s Chatou pod Soliskom. Ta stojí nedaleko konečné stanice vleku v nadmořské výšce 1 850 m n. m. Chata už má svá léta, avšak prošla značnou rekonstrukcí. Jako znak 10. výročí její přestavby zdobí vrchol Predného Soliska od roku 2013 dřevěný dvojkříž.

V minulosti byl na prodlouženém hřbetu Predného Soliska postaven první lyžařský vlek na Slovensku. S výstavbou se začalo v roce 1942, ukončena byla v roce 1943, v roce 1944 se na něm už svezli první lyžaři a v roce 1969 byl vlek zrušen. V té době byly na Predném Solisku tři sjezdovky, vysekané v kosodřevině. Koncem 50. let vyrazilo na sjezdovku první vozidlo pro úpravu tratě. Dnes lyžařům, ale i turistům slouží moderní a pohodlná sedačková lanovka.

Na jižním hřbetu Predného Soliska byl v roce 1927 postaven dřevěný skokanský můstek pro lyžaře. O rok později se zde již konaly mezinárodní lyžařské závody. V roce 1935 se zde dokonce uskutečnilo první mistrovství světa v severském lyžování, pro jehož účely byl můstek upraven pro delší doskok. Zaznamenaný rekord doskoku byl 76,5 m. Můstek byl však zničen během vichřice v roce 1941. Následně po opravě sloužil do roku 1960. O 10 let později se však rozhodlo, že dějištěm dalšího mistrovství světa bude Štrbské Pleso. Tehdy byl vybudován nový moderní můstek včetně komplexu lyžařských zařízení.

Predné Solisko se nachází přímo nad Štrbským plesem, jehož okolí je za příznivých povětrnostních podmínek dobře vidět. Kromě toho uvidíte i Kriváň, Mlynickou dolinu, vodopád Skok, Satan, Patriu či Končistou. Neskutečný výhled směrem do doliny se otevírá i během inverzí, kdy máte pocit, že je pod Vámi sněhobílá hustá vata.

Celoročně se na Predné Solisko dostanete směrem ze Štrbského Plesa (obce i jezera). Vede odtud značená turistická trasa, ale svou stanici zde má i lanovka. Ta je oblíbená zejména u rodin s dětmi. Její stanice se nachází pod skokanskými můstky a vyveze Vás k Chatě pod Soliskom. Vyrazit však můžete i ze Štrby, Tatranské Štrby nebo od Tří Studniček. Na výstup je třeba si vyhradit dostatek času a rozumně si rozložit síly. Možná se to nezdá, ale túra Vám dá zabrat, zejména pokud nemáte potřebnou kondici.

Pojďte i Vy objevovat krásy Vysokých Tater. Pokud si hned netroufáte na složité výstupy, začněte právě zde, na Predném Solisku. Zarezervujte si ubytování v okolí Predného Soliska, například na stránce ubytování Štrbské Pleso, a vyhraďte si na tuto lehkou túru, nebo spíše středně náročnou procházku, dostatek času. Věřte nám, nebudete litovat. A navíc, pokud jste fanouškem sociálních sítí, tolik „selfie pozitivních“ míst, která cestou na vrchol projdete, Vám bude za tu námahu určitě stát.

Vodní nádrž Klauzy je menší přehrada na Bílém potoce ve východní části národního parku Slovenský ráj. Asi 6 km dlouhá část Bílého potoka mezi nádrží a jeho ústím do řeky Hornád se nazývá Tomášovská Belá. Nádrž byla vybudována již v roce 1781, aby sloužila ke splavování dřeva. Název nádrže pochází z někdejší odborné terminologie, akumulační nádrže se totiž nazývaly klauzury.´

Původní nádrž se nacházela asi 500 m nad současnou přehradou a využívali ji do roku 1787. Následně byla postavena na současném místě nová s hrází vysokou 7,8 m. Je tvořena netradiční kombinací dřevěné konstrukce se sypanou zeminou a jílem. V letech 1917 až 1928 ji obnovili, a tak tuto nádrž až do roku 1950 využívali k přepravě dřeva ke Smižanské Maši v obci Smižany. Později došlo ke změně systému dopravování dřeva. Státní lesy ji po rekonstrukci v roce 1980 začaly využívat k chovu ryb. Od 22. března 1985 je kulturní památkou. Během své existence měla nádrž několik majitelů, mezi nejznámější se řadí hraběcí rodina Csákyů.

Nádrž i v současnosti slouží k chovu ryb, není určena k rekreačnímu využití. Nelze jí však upřít, že zároveň zvyšuje turistickou přitažlivost této lokality. Zajímavou částí hráze je tzv. korunový přepad vody, tedy široký dřevěný žlab, nad nímž stojí strážní budka s valbovou stříškou. Hráz i okolí nádrže v létě 2008 poškodila vichřice. Břeh přehrady láká k odpočinku, poseďte zde a pozorujte krásu okolní přírody, která se odráží na hladině.

Okolím vodní nádrže vede turistická trasa, která Vás provede napříč národním parkem Slovenský ráj. Pokračovat tak můžete například do Sokolej doliny a rokliny Kyseľ, pod známý Tomášovský výhled. Túru ke Klauzám doporučujeme začít například v Letanovcích nebo v obci Čingov. K přehradě vede také žlutá turistická trasa ze západu z vrchu Bykárka a zelená trasa z jihu, z části Geravy.

Kromě vodní nádrže Klauzy si nenechte ujít ani jiné krásy národního parku Slovenský ráj. Zamířit můžete ke kterémukoliv vodopádu, vyberte si například Okienkový, Duhový či Kaskádový vodopád. Pokud Vás láká adrenalin, zkuste ferratu HZS Kyseľ nebo rafting na Hornádu. Milovníky historie nadchne zřícenina gotického kláštera kartuziánů – Kláštorisko.

Hledat ubytování v blízkosti vodní nádrže Klauzy je velmi jednoduché, protože se nacházíme v oblasti Slovenského ráje a nabídka je zde skutečně pestrá. Nezáleží na tom, zda hledáte chatu nebo penzion. Nejširší výběr najdete na stránce ubytování ve Smižanech. Dobrá nabídka ubytování je i v Hrabušicích či Spišských Tomášovcích. Pokud preferujete mít po ruce služby města, zvolte ubytování ve Spišské Nové Vsi.

Jahňací štít se tyčí v severovýchodní části Vysokých Tater, v nadmořské výšce 2 229,6 m n. m., a je nejvýchodnějším vysokotatranským vrcholem. Spadá do Prešovského kraje, pod okres Poprad. Vybíhají z něj čtyři hřebeny. Jihozápadní hřeben vede přes Kolový priechod ke Kolovskému sedlu. Severozápadní hřeben, nazývaný hřeben Jahnecov, odděluje Jahňací kotol od Kolové doliny. Jihovýchodní hřeben, nazývaný Kozí hřeben, odděluje Červenou dolinu od Doliny Bielych plies. A poslední, severovýchodní hřeben, vede přes Jahňací hrb do Kopského sedla.

Jahňací štít patří mezi 6 volně přístupných horských štítů. Výstup na něj je možné absolvovat pouze v období, kdy jsou otevřené turistické chodníky, obvykle mezi červnem a listopadem. Mezi turisty se říká, že je z něj jeden z nejkrásnějších výhledů v celých Vysokých Tatrách.

Anglický cestovatel Robert Townson se svým průvodcem Hansem Grossem při své návštěvě Uherska v roce 1793 uskutečnili první známý výstup na Jahňací štít. Je však pravděpodobné, že před nimi už na něm byli pastýři a pytláci, možná dokonce i horníci, kteří v 18. století v okolí štítu těžili měď. V roce 1911 byli na štítu první zimní horolezci.

Na vrchol se dostanete různými trasami. Nejkratší z nich vede po žluté a následně modré turistické značce od zastávky Biela voda na Chatu pri Zelenom plese, známou jako Brnčalka (přibližně 2,5 h), a následně (přibližně další 2 h) až na vrchol. Delší trasa vede od Skalnatého plesa přes Veľkou Svišťovku (po žluté a červené turistické značce), případně od Chaty Plesnivec (po žluté, červené a zelené turistické značce). Můžete také vyrazit z Tatranské Javoriny, Tatranské Kotliny, Tatranských Matliarů, Skalnaté chaty nebo Tatranské Lomnice. Z vrcholu následně uvidíte úžasné výhledy na Belianské Tatry, Lomnický štít, Dolinou Kežmarskej Bielej vody, Kolovou dolinu i Dolinu Bielych plies.

Jak plynul čas, měnil se i název štítu. Když Townson napsal v roce 1793 svůj itinerář prvovýstupu, označil ho jako Štít Bieleho plesa, v originále White Lake Peak. Později byl používán název Lastovica. Tvůrce názvu inspiroval murárik červenokrídly, lidově nazývaný skalní vlaštovka, který se v této lokalitě hojně vyskytoval. Současný název nelze s jistotou připsat pastýřům, i když by to slovo „jahňací“ mohlo evokovat. Pravděpodobnější důvod je německá a maďarská mutace názvu, kde se v překladu zachoval název „Kamzičí štít“. Existuje předpoklad, že při tvorbě názvu sehráli roli i tehdejší pytláci, kteří kdysi mladé kamzíky nazývali jahňaty. Každopádně za současný název vděčíme také Uhorskému karpatskému spolku, který byl na konci 19. a na začátku 20. století aktivní při tvorbě názvosloví objektů v Tatrách.

Výstup na Jahňací štít nepatří mezi extrémně náročné, i tak se však nedoporučuje podcenit přípravu. Na túru vyrazte odpočatí a plní sil. Toho docílíte například tím, že se ubytujete někde v okolí Jahňacieho štítu, a ráno tak nemusíte ztrácet čas dlouhým přesunem z domova. Na naší stránce najdete mnoho ubytovacích zařízení, ze kterých si každý určitě vybere to nejvhodnější.