Hory Hybe

Ačkoli Kriváň není nejvyšší slovenskou horou, je asi nejznámější a díky jedinečné siluetě se stal symbolem naší země, který najdete i na slovenských euromincích. Tyčí se nad Nefcerskou, Kôprovou a Važeckou dolinou. Túra na Kriváň začíná na Štrbském plese nebo na Třech studničkách, přičemž na vrchol vede středně náročná trasa.

S výškou 2495 m n. m. je Kriváň desátým nejvyšším slovenským štítem a zároveň je to druhý nejvyšší přístupný bod ve slovenských horách. Jižní a jihozápadní svahy ještě i dnes nesou stopy po hornické činnosti, která zde probíhala v 15. až 18. století. Horníci, kteří zde pracovali, byli jistě prvními dobyvateli vrcholu, avšak první písemně zaznamenaný výstup uskutečnil v roce 1772 spišskonovoveský evangelický kazatel a přírodovědec Andreas Jonas Czirbesz s přáteli. Prvním zimním výstupem se do historie Kriváně zapsal v roce 1884 Theodor Wundt s vůdcem Jakubem Horvayem.

Ke Kriváni se váže tradice národních vycházek, které jsou nejstarší kulturně-turistickou akcí na Slovensku. První výstup se konal 16. srpna 1841 a zúčastnili se ho i Ľudovít Štúr a Michal M. Hodža. Největší kriváňskou pouť uspořádal Štefan M. Daxner v roce 1861. Národní výstupy se nadále konají, převážně v druhé polovině srpna, a tradičně si připomínají památku SNP.

Pokud se chystáte na Kriváň, po sestupu se Vám pravděpodobně nebude chtít cestovat domov. Zarezervujte si proto prostřednictvím našeho portálu apartmán nebo pokoj v hotelu či penzionu na Štrbském Plese, případně vyhledejte útulnou chatu například v blízkém Tatranském Lieskovci nebo levný privát ve Štrbě.

Ďumbier, který se tyčí do výšky 2 045,9 m n. m., je nejvyšším vrcholem Nízkých Tater. Je součástí centrální části geomorfologického podcelku Ďumbierské Tatry. Tvoří hranici Žilinského a Banskobystrického kraje a zasahuje do katastrálních území Brezno, Liptovský Ján a Horná Lehota.

Túra na Ďumbier patří mezi nejkrásnější, které lze na Slovensku podniknout. Vydat se na ni mohou klidně i rodiny s dětmi, ovšem v tom případě je třeba počítat s celodenním šlapáním. To samo o sobě není náročné, ale je nutné mít na paměti, že celkově musíte překonat přibližně 1 000 výškových metrů. Zajímavým zpestřením a v neposlední řadě i usnadněním výstupu je využití lanovek či přestávka na oblíbené horské Chatě M. R. Štefánika či Kamenné chatě pod Chopkem.

Na Ďumbier vedou trasy po čtyřech turistických značkách. Po modré trase půjdete z Liptovského Jána a následně kolem Štefánikovy chaty. Po žluté trase půjdete z Mýta pod Ďumbierom rovněž kolem chaty generála Štefánika, nebo z obce Vyšná Boca přes Králičku. Po zelené trase půjdete z Demänovské doliny – Lúček přes Širokou dolinu nebo z rekreačního střediska Tále a Trangoška kolem Štefánikovy chaty. No a nakonec ještě červená trasa, ta Vás povede Cestou hrdinů SNP po hlavním hřebeni, z východu ze sedla Čertovica kolem Štefánikovy chaty, ze západu od vrcholu Chopok přes Ďumbierské sedlo.

Po výstupu na vrchol si můžete pořídit turisty oblíbenou fotografii u dřevěného slovenského dvojkříže. Ten je zde jako symbol slovenské hrdosti, jelikož se v okolních horách odehrávaly boje SNP. Na jejich památku se u nedaleké Chaty M. R. Štefánika nachází také pomník padlým partyzánům. Odměnou za túru Vám bude zejména nádherný panoramatický výhled. Je možné pozorovat prakticky všechna pohoří středního a severního Slovenska. Uvidíte Tatry, Chočské vrchy, Poľanu, Veporské vrchy a Stolické vrchy. Za příznivých podmínek lze zahlédnout Oravské Beskydy s Pilskem a Babí horou, Oravskou Maguru, Vtáčnik, Krivánskou Fatru, Sitno a dokonce maďarský Kékes.

Na vrcholu Ďumbieru se na rozloze 2 043,76 ha rozprostírá národní přírodní rezervace Ďumbier, vyhlášená v roce 1973. Je součástí Národního parku Nízké Tatry a zahrnuje východní svahy Krakovy hole a Tanečnice, severní svahy Ďumbieru, vrchol Štiavnica a západní svahy Rovné hole.

Tak co, necháte se nalákat na tuto jedinečnou túru? Garantujeme Vám, že nebudete litovat a hned po návratu domů budete přemýšlet, kterou další trasu vyzkoušíte příště. Ďumbier je prostě srdcovka Slováků. Zarezervujte si na naší stránce ubytování v blízkosti Ďumbieru. Nezapomeňte si s sebou vzít turistickou obuv, lehké, ale odolné oblečení, batoh a můžete vyrazit za dobrodružstvím.

Během túry v Západních Tatrách určitě okamžitě rozpoznáte horu Tri kopy. Tyčí se do výšky 2 163,3 m n. m. a kromě toho, že je výrazná, je i velmi snadno identifikovatelná díky třem samostatným skalním vrcholům. Ty mají minimální výškové rozdíly, avšak poměrně hluboká sedla a časovou vzdálenost přibližně 5 minut. Hora Tri kopy zasahuje do dvou malebných regionů – na Liptov a na Oravu. Katastrálně spadá na území okresů Liptovský Mikuláš a Tvrdošín.

Na vrcholu každého cípu Tří kop Vás čeká úžasný výhled na oba regiony, ve kterých hora leží. Výstup až nahoru však vůbec není jednoduchý a pořádně prověří Vaši kondici. Masiv je totiž místy dosti exponovaný a přechod je i pro zkušeného turistu náročný jak fyzicky, tak technicky. Střídají se pasáže volného lezení s úseky zajištěnými řetězy. Výstup zkrátka v žádném případě není radno podcenit, ale je třeba si ho pořádně naplánovat – s čistou hlavou, odpočatým tělem a kvalitními turistickými botami.

Vrcholem vede červená turistická značka. Táhne se od Sivého vrchu po Pyšné sedlo. Výchozím bodem túry z liptovské strany je Žiarska dolina. Nachází se v ní jediná celoročně otevřená horská chata na území Západních Tater. Z opačné, oravské strany, turisté startují od chaty Zverovka. Nahoru na vrchol se dostanete přechodem ze Smutného sedla i z hory Baníkov. Záleží samozřejmě na trase – jak cestou nahoru, tak i dolů je možné naplánovat si trasu i kolem Roháčských ples. Tri kopy se často lezou v kombinaci právě s již zmíněným Baníkovem.

Výstup je náročný, túru je vhodné začít hned ráno. Abyste to neměli s přesunem z domova příliš zdlouhavé, zarezervujte si ubytování v blízkosti hory Tri kopy, například na našich stránkách ubytování Žiar nebo ubytování Zuberec. Kromě toho, že se už ráno probudíte v krásném prostředí, nabízí okolí mnoho dalších lákadel, která můžete vyzkoušet během dalších dní. Když už jste totiž na Liptově nebo na Oravě, nevyplatí se přijet jen na noc. Celoročně zde totiž najdete vše, co k perfektnímu odpočinku patří – vodní nádrže v létě, skvělá lyžařská střediska zase v zimě. A samozřejmě během každého ročního období perfektní hory určené pro turisty začátečníky i zkušené horolezce.

Na polsko-slovenské státní hranici se majestátně tyčí vrch Volovec. Na slovenské straně zasahuje do okresů Tvrdošín a Liptovský Mikuláš. Je součástí pohoří Západní Tatry a patří mezi nejoblíbenější štíty Roháčů. Se svou výškou 2 063 m n. m. ho řadíme k těm vyšším vrchům, avšak ze všech dvoutisícovek je asi nejsnadněji dostupný. Túra je krásná, mírně náročná, podtržená nádhernými výhledy do okolí, které nenechají nikoho chladným. Uvidíte jak slovenskou, tak polskou stranu Západních Tater.

Z jeho vrcholu se Vám naskytne čarokrásný panoramatický výhled. Záleží však samozřejmě na počasí, co všechno uvidíte. Budou to vrcholky Deravé, Barance, Plačlivého, Kasprovského vrchu, Ostrého Roháče, Spálené, Brestové či přímo Vysoké Tatry? Cestou k Ťatliakově chatě, která je jedním z výchozích bodů na vrchol Volovce, projdete i naučnou stezkou Roháčská plesa. Pohled na ně také patří mezi okouzlující. Samotná Roháčská plesa uvidíte taktéž i z vrcholu Volovce, když se zahledíte směrem do Smutné doliny.

Kromě zmíněné Ťatliakovy chaty se na Volovec dostanete i od Chaty Zverovka, následně dále do Roháčské doliny. Další možností je cesta po červené turistické značce. Půjdete po hřebeni ve směru z Plačlivého nebo z Hrubého vrchu. Červená trasa je považována za nejsnadnější výstup. Můžete to zkusit i z Oravic. Tam se budete muset nechat vést modrou turistickou značkou.

Na túru budete potřebovat kvalitní boty, sportovní oblečení, láhev s vodou, dobrou náladu, hodně energie a čistou mysl. To poslední přichází spolu s odpočinkem, který nejlépe načerpáte vydatným spánkem. Zarezervujte si tedy ubytování v okolí vrchu Volovec, lépe se Vám bude šlapat do kopce hned zrána. Zkuste kliknout na stránku ubytování Zuberec nebo ubytování Oravice, určitě pro sebe najdete vhodné nocleh.

Predné Solisko je poslední vyvýšeninou Soliskového hřebene, jehož celková délka je 4 km. Soliskové sedlo ho odděluje od Mlynického Soliska. Soliskový hřeben je hranicí dělící dvě doliny, Mlynickou a Furkotskou. Je také rozvodnicí dvou úmoří, jelikož ze strany Furkotské doliny vody odtékají do Černého moře, ze strany Mlynické doliny zase do Baltského moře. Predné Solisko se tyčí ve výšce 2 117 m n. m. jako jeden z nejnižších a nejdostupnějších, ale o nic méně oblíbených vrcholů Vysokých Tater.

První zaznamenaný výstup se připisuje H. Rumpeltovi z roku 1906. Svůj název nese vrchol podle soliska pro krávy a ovce, které se pásly v okolních dolinách. Následně název převzal celý hřeben se všemi svými vrcholy i štěrbinami, zářezy, věžemi i kopami. Většina lidí si Predné Solisko okamžitě spojí s Chatou pod Soliskom. Ta stojí nedaleko konečné stanice vleku v nadmořské výšce 1 850 m n. m. Chata už má svá léta, avšak prošla značnou rekonstrukcí. Jako znak 10. výročí její přestavby zdobí vrchol Predného Soliska od roku 2013 dřevěný dvojkříž.

V minulosti byl na prodlouženém hřbetu Predného Soliska postaven první lyžařský vlek na Slovensku. S výstavbou se začalo v roce 1942, ukončena byla v roce 1943, v roce 1944 se na něm už svezli první lyžaři a v roce 1969 byl vlek zrušen. V té době byly na Predném Solisku tři sjezdovky, vysekané v kosodřevině. Koncem 50. let vyrazilo na sjezdovku první vozidlo pro úpravu tratě. Dnes lyžařům, ale i turistům slouží moderní a pohodlná sedačková lanovka.

Na jižním hřbetu Predného Soliska byl v roce 1927 postaven dřevěný skokanský můstek pro lyžaře. O rok později se zde již konaly mezinárodní lyžařské závody. V roce 1935 se zde dokonce uskutečnilo první mistrovství světa v severském lyžování, pro jehož účely byl můstek upraven pro delší doskok. Zaznamenaný rekord doskoku byl 76,5 m. Můstek byl však zničen během vichřice v roce 1941. Následně po opravě sloužil do roku 1960. O 10 let později se však rozhodlo, že dějištěm dalšího mistrovství světa bude Štrbské Pleso. Tehdy byl vybudován nový moderní můstek včetně komplexu lyžařských zařízení.

Predné Solisko se nachází přímo nad Štrbským plesem, jehož okolí je za příznivých povětrnostních podmínek dobře vidět. Kromě toho uvidíte i Kriváň, Mlynickou dolinu, vodopád Skok, Satan, Patriu či Končistou. Neskutečný výhled směrem do doliny se otevírá i během inverzí, kdy máte pocit, že je pod Vámi sněhobílá hustá vata.

Celoročně se na Predné Solisko dostanete směrem ze Štrbského Plesa (obce i jezera). Vede odtud značená turistická trasa, ale svou stanici zde má i lanovka. Ta je oblíbená zejména u rodin s dětmi. Její stanice se nachází pod skokanskými můstky a vyveze Vás k Chatě pod Soliskom. Vyrazit však můžete i ze Štrby, Tatranské Štrby nebo od Tří Studniček. Na výstup je třeba si vyhradit dostatek času a rozumně si rozložit síly. Možná se to nezdá, ale túra Vám dá zabrat, zejména pokud nemáte potřebnou kondici.

Pojďte i Vy objevovat krásy Vysokých Tater. Pokud si hned netroufáte na složité výstupy, začněte právě zde, na Predném Solisku. Zarezervujte si ubytování v okolí Predného Soliska, například na stránce ubytování Štrbské Pleso, a vyhraďte si na tuto lehkou túru, nebo spíše středně náročnou procházku, dostatek času. Věřte nám, nebudete litovat. A navíc, pokud jste fanouškem sociálních sítí, tolik „selfie pozitivních“ míst, která cestou na vrchol projdete, Vám bude za tu námahu určitě stát.

Baníkov je se svou výškou 2 178 m n. m. nejvyšším vrcholem v hlavním hřebeni Západních Tater. Nachází se v Žilinském kraji nad Žiarskou, Roháčskou, Bobroveckou a Jaloveckou dolinou. Ze severní strany jeho svahy sestupují směrem do Spálené doliny. Jeho poloha zasahuje do okresů Liptovský Mikuláš a Tvrdošín.

Tento majestátní vrchol je někdy označován také jako „král Roháčů“ či „zrádný krasavec“. Pokud se na něj turisté vydají přes Tři kopy, ocitnou se na nejnebezpečnější túře Západních Tater. Bohužel za krásný výhled z vrcholu každý rok průměrně jeden turista zaplatí životem. I z tohoto důvodu rozhodně doporučujeme přechod přes Baníkovské sedlo, který se řadí k těm poměrně nenáročným.

Výstup na Baníkov je možný z několika směrů, při plánování však pamatujte na každoroční uzávěru turistických stezek TANAPu, která většinou platí od listopadu do poloviny června. Od Žiarské chaty půjdete po zelené turistické značce. Po žluté a červené turistické značce se vydáte z Roháčské doliny přes Baníkovské sedlo. Po červené turistické značce půjdete buď z Pachole, nebo ze Tří kop. A napokon ještě kombinací žluté, modré a červené turistické značky vyrazíte z obce Jalovec přes dolinu Parichvost.

Pokud se na kopec vydáte z oravské strany, a tedy z Roháčské doliny, doporučujeme Vám udělat si zastávku u Roháčského vodopádu. Ten budete mít po cestě ve výšce 1 340 m n. m. a rozhodně Vám nabídne ideální místo pro mírné vydýchání či příjemné zchlazení během horkého léta.

Po výstupu na vrchol budete mít krásný výhled na dominanty Oravy, Liptova a Tater. Uvidíte Babí horu, Ďumbier, Oravskou přehradu, ale i Liptovskou Maru. Vyplatí se chvíli zde posedět, nechat se pohladit paprsky horského slunce a vnímat energii, kterou Vám okolní příroda dá plnými doušky.

Túra nepatří mezi nejnáročnější, rozhodně však přípravu nepodceňte a dopředu si nastudujte, která trasa je pro Vás nejvhodnější. Například cestu přes vrcholy Ostrý Roháč a Tři kopy doporučujeme jedině turistům s dobrou kondicí a zkušenostmi. Některé cesty jsou také naprosto nevhodné za špatného počasí. Obecně je nutná kondice a při sestupu dolů „silné nohy“, aby nebyl pro kolena příliš bolestivý. Když však cestou nahoru nebo i dolů uvidíte okolní nádheru, budete mít chuť pokračovat ještě dál a zdolat i nějaký další kopec, dolinu či údolí. To není žádný problém, zarezervujte si ubytování v okolí Baníkova a vychutnávejte si kouzlo Západních Tater například celý prodloužený víkend. Zda to bude na stránce ubytování Liptov nebo ubytování Orava, necháme na Vás. Hlavně přijeďte a užijte si perfektní výlet.