Památníky Marianka

Slavín je památník padlým sovětským vojákům, kteří padli v bojích 2. světové války na území Západního Slovenska. Je jediným funkčním vojenským hřbitovem v Bratislavě, v městské části Staré Město. Nachází se na předhůří Malých Karpat a zejména díky nádhernému výhledu od památníku je toto místo velmi častým cílem procházek. V roce 1962 byl Slavín prohlášen národní kulturní památkou.

Památník stavěli v letech 1957–1960, jeho slavnostní odhalení připadlo na den 15. výročí osvobození města Sovětskou armádou. Bylo to 4. dubna 1960. Výtvarné řešení památníku je dílem slovenského sochaře a architekta Jána Svetlíka, který na něm pracoval s kolektivem několika dalších výtvarníků. Koncepce památníku byla citlivě vsazena na místo, kde se již v době jeho výstavby nacházely hroby padlých vojáků, jejichž polohu monument plně respektuje. Celkem na Slavíně našlo místo svého posledního odpočinku 6 845 vojáků, na hřbitově v okolí památníku dalších přibližně 7 000 vojáků Rudé armády.

Monument o celkové výšce 52 m sestává z několika částí. Vstup tvoří schodiště, v okolí je několik soch a sousoší. Ty umocňují celý Váš vjemový účinek prohlídky až po přechod k samotnému obelisku. Centrální část památníku je obřadní místností. Její součástí je 39,5 m vysoký obelisk. Na jeho vrcholu se tyčí 11metrová socha z dílny sochaře Alexandra Trizuljaka. Zobrazuje sovětského vojáka vztyčujícího vlajku. Jen hrudník vojáka má impozantní šířku 1,8 m, rozpětí jeho rukou je 5 m.

Za dob sovětského Československa bylo podmínkou každé návštěvy zahraniční delegace přijít na Slavín a poklonit se. Momentálně to už sice podmínkou není, ale častokrát bývá i neoficiálně navštěvován zahraničními státníky, zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu. Nejčastěji však v jeho okolí potkáte domácí či zahraniční turisty, kteří si přijdou užít úžasný výhled na celé město.

Památník vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně jsou Slováci vděční vojákům, kteří porazili nacisty v roce 1945, a upřímně projevují těmto obětem úctu. Avšak na druhé straně jsou vůči nim zatrpklí kvůli sovětskému převzetí moci nad Československem (1948) a vpádu vojsk Varšavské smlouvy (1968). Ať ve Vás při pohledu na památník převládá kterýkoli z těchto pocitů, jeho impozantní vzhled mu musíte uznat.

Pokud jste na Slavíně ještě nebyli, je načase to změnit. Krásné okolí místa, precizní zpracování památníku a celkový klid, který zažijete během procházky, jsou kouzelné. Kromě toho má Staré Město svůj vlastní šarm, který je třeba alespoň jednou zažít. Zarezervujte si ubytování v blízkosti Slavína a přijďte si do našeho hlavního města užít toulky uličkami i návštěvy známých bratislavských atrakcí.

Pro někoho podivín, pro jiné ikona hlavního města Bratislavy. Tak lze nazvat Ignáce Lamára. Nevíte, o kom je řeč? I přes těžký osud se tento věčně usměvavý muž ve fraku, s cylindrem a hůlkou stal předlohou sochy, která zdobí ulice Starého Města. Legendární socha v centru Bratislavy uctivě a s úsměvem zdraví všechny kolemjdoucí.

Schöne Náci, vlastním jménem Ignác Lamár, zdravil kolemjdoucí v ulicích Bratislavy více než 40 let. Ačkoliv ho v životě postihl těžký osud – opustila ho matka a otec, se kterým se staral o nemocného bratra, zemřel brzy – Schöne Náci se nikdy nevzdal úsměvu a životem se probíjel jako skutečný gentleman. Rodák z Bratislavy, narozený ještě v dobách Rakousko-Uherska, byl otcem zasvěcen do obuvnického řemesla. Po jeho smrti se životem protloukal zejména jako divadelní kulisák. Často navštěvoval představení a od herců přebíral jejich mimiku a gesta, která se postupně stala jeho součástí.

Jeho zálibou byly každodenní procházky městem. Svým vzhledem poutal pozornost a z nenápadného Ignáce se stala legenda Schöne Náci. Věčný elegán si svůj vkus zachoval i navzdory nastupujícím módním trendům. Někteří na něj zvláštně dívali, jiní zase pokřikovali. Ignác vždy reagoval milým a přátelským úsměvem. U mnohých byl oblíbený a stal se součástí Starého Města. Svou životní pouť zakončil v 60. letech 20. století v nemocnici v Lehnicích. Jeho pozůstatky byly později převezeny do Bratislavy a místo posledného odpočinku našel na Ondřejském hřbitově vedle další legendy, známého herce a komika Júlia Satinského.

Vzpomínku na Ignáce připomíná socha v životní velikosti, která je dílem akademického sochaře Juraje Meliše. Projděte se ulicemi Bratislavy, zažijte jedinečnou atmosféru a přijďte i Vy pozdravit Schöne Náciho k Rybářské bráně ve Starém Městě. Při procházce historickou částí hlavního města narazíte na další ikonu. Socha Čumil, známá také jako Man at Work, je jakýsi bratislavský zvědavec vykukující z kanálu. Nemusíte se obávat, že byste o něj zakopli. Už zdaleka Vás upozorní hlouček turistů, kteří se na tomto místě obvykle zastaví a pořídí si pár fotografií.

Jedinečnou atmosféru ucítite i při návštěvě Galerie Michalský dvůr. V bývalém Jesenákově paláci najdete expozice s díly domácích i zahraničních umělců. Neodmyslitelná součást společenského a kulturního života je místem různých akcí. Na prohlídku známých bratislavských památek, jako je Primaciální palác, Dóm sv. Martina či Bratislavský hrad, budete potřebovat více než jen jeden den. Vyberte si tedy z naší nabídky a zarezervujte si ubytování v blízkosti sochy Schöne Náci. Ať už se rozhodnete pro útulný hotel nebo moderný apartmán, věřte, že strávit pár dní v Bratislavě se jistě vyplatí.

Centrum Bratislavy je protkáno několika sochařskými skvosty, které k tomuto městu neodmyslitelně patří. Napoleon, Schöne Náci, Július Satinský... Dovedete si už bez nich představit procházku uličkami Starého Města? Mnohé z nich mají svůj vlastní příběh a vznáší se nad nimi jakési rouško tajemna. To dokonale platí i o soše Čumila, který se stal jakýmsi pomyslným symbolem Bratislavy.

Od roku 1997 vesele vykukuje z kanálu na křižovatce ulic Laurinská, Panská a Rybářská brána. Bronzová socha vznikla v dílně sochaře, malíře a výtvarníka Viktora Hulíka. V době, kdy probíhala rozsáhlá revitalizace centra města, chtěl tehdejší starosta bratislavské městské části Staré Město prostor nějak zatraktivnit. Oslovil několik umělců, kteří předložili své návrhy, a nakonec byly vybrány tři sochy: napoleonský voják, Schöne Náci a Čumil. Právě posledně jmenovaný vyvolal obrovské nadšení a stal se hitem. Od té doby do Bratislavy proudí davy domácích i zahraničních turistů, aby si s bratislavským „podivínem“ pořídili fotku.

Když budete stát blíž u sochy, určitě Vašemu oku neunikne fakt, že má značně ošoupanou čepici. Je pro to velmi jednoduché vysvětlení. Turisté i místní totiž věří, že pokud se jí dotknete, přinese Vám to štěstí. Těžko říct, zda je to pravda, podle mnohých je to jen výmysl. Ale stojí za to to vyzkoušet a dotknout se, vždyť co kdyby to přece jen vyšlo?

Dodnes kolují různé spekulace a fabulace o tom, kdo vlastně Čumil je. Od historek o vojákovi přes komunistického patrona Bratislavy až po jeden z nejčastěji kolujících příběhů mezi místními. Podle něj byl Čumil dělník pracující v kanálu, který si krátil pracovní dobu sledováním kolemjdoucích. A jeho tajemný úsměv připisují tomu, že ze své „nenápadné“ polohy nahlíží dívkám pod sukně. Podle slov autora sochy však nejde o nikoho konkrétního, je to prostě jen obyčejný bratislavský zvědavec. Připomíná mu totiž období starého korza, které jako teenager navštěvoval. Úsměv sochy má vyjadřovat pohodu a dobrou náladu, která v tehdejší době na korzu panovala.

Pokud jste v Bratislavě byli doposud jen kvůli práci, nákupům či odletu na dovolenou, zkuste si tentokrát udělat výlet jako praví turisté. Zarezervujte si ubytování v Bratislavě, případně přímo na stránce městské části ubytování Bratislava Staré Město, a vydejte se po stopách bratislavských atrakcí a památek. Bratislavská zoologická zahrada, majestátní Bratislavský hrad či známá Michalská brána, to je jen pár známých lákadel. Ta méně známá najdete, když se budete toulat uličkami, hledat zastrčené kavárničky a jíst místní úžasný street food.