Hory Štrbské Pleso

Predné Solisko je poslední vyvýšeninou Soliskového hřebene, jehož celková délka je 4 km. Soliskové sedlo ho odděluje od Mlynického Soliska. Soliskový hřeben je hranicí dělící dvě doliny, Mlynickou a Furkotskou. Je také rozvodnicí dvou úmoří, jelikož ze strany Furkotské doliny vody odtékají do Černého moře, ze strany Mlynické doliny zase do Baltského moře. Predné Solisko se tyčí ve výšce 2 117 m n. m. jako jeden z nejnižších a nejdostupnějších, ale o nic méně oblíbených vrcholů Vysokých Tater.

První zaznamenaný výstup se připisuje H. Rumpeltovi z roku 1906. Svůj název nese vrchol podle soliska pro krávy a ovce, které se pásly v okolních dolinách. Následně název převzal celý hřeben se všemi svými vrcholy i štěrbinami, zářezy, věžemi i kopami. Většina lidí si Predné Solisko okamžitě spojí s Chatou pod Soliskom. Ta stojí nedaleko konečné stanice vleku v nadmořské výšce 1 850 m n. m. Chata už má svá léta, avšak prošla značnou rekonstrukcí. Jako znak 10. výročí její přestavby zdobí vrchol Predného Soliska od roku 2013 dřevěný dvojkříž.

V minulosti byl na prodlouženém hřbetu Predného Soliska postaven první lyžařský vlek na Slovensku. S výstavbou se začalo v roce 1942, ukončena byla v roce 1943, v roce 1944 se na něm už svezli první lyžaři a v roce 1969 byl vlek zrušen. V té době byly na Predném Solisku tři sjezdovky, vysekané v kosodřevině. Koncem 50. let vyrazilo na sjezdovku první vozidlo pro úpravu tratě. Dnes lyžařům, ale i turistům slouží moderní a pohodlná sedačková lanovka.

Na jižním hřbetu Predného Soliska byl v roce 1927 postaven dřevěný skokanský můstek pro lyžaře. O rok později se zde již konaly mezinárodní lyžařské závody. V roce 1935 se zde dokonce uskutečnilo první mistrovství světa v severském lyžování, pro jehož účely byl můstek upraven pro delší doskok. Zaznamenaný rekord doskoku byl 76,5 m. Můstek byl však zničen během vichřice v roce 1941. Následně po opravě sloužil do roku 1960. O 10 let později se však rozhodlo, že dějištěm dalšího mistrovství světa bude Štrbské Pleso. Tehdy byl vybudován nový moderní můstek včetně komplexu lyžařských zařízení.

Predné Solisko se nachází přímo nad Štrbským plesem, jehož okolí je za příznivých povětrnostních podmínek dobře vidět. Kromě toho uvidíte i Kriváň, Mlynickou dolinu, vodopád Skok, Satan, Patriu či Končistou. Neskutečný výhled směrem do doliny se otevírá i během inverzí, kdy máte pocit, že je pod Vámi sněhobílá hustá vata.

Celoročně se na Predné Solisko dostanete směrem ze Štrbského Plesa (obce i jezera). Vede odtud značená turistická trasa, ale svou stanici zde má i lanovka. Ta je oblíbená zejména u rodin s dětmi. Její stanice se nachází pod skokanskými můstky a vyveze Vás k Chatě pod Soliskom. Vyrazit však můžete i ze Štrby, Tatranské Štrby nebo od Tří Studniček. Na výstup je třeba si vyhradit dostatek času a rozumně si rozložit síly. Možná se to nezdá, ale túra Vám dá zabrat, zejména pokud nemáte potřebnou kondici.

Pojďte i Vy objevovat krásy Vysokých Tater. Pokud si hned netroufáte na složité výstupy, začněte právě zde, na Predném Solisku. Zarezervujte si ubytování v okolí Predného Soliska, například na stránce ubytování Štrbské Pleso, a vyhraďte si na tuto lehkou túru, nebo spíše středně náročnou procházku, dostatek času. Věřte nám, nebudete litovat. A navíc, pokud jste fanouškem sociálních sítí, tolik „selfie pozitivních“ míst, která cestou na vrchol projdete, Vám bude za tu námahu určitě stát.

Ačkoli Kriváň není nejvyšší slovenskou horou, je asi nejznámější a díky jedinečné siluetě se stal symbolem naší země, který najdete i na slovenských euromincích. Tyčí se nad Nefcerskou, Kôprovou a Važeckou dolinou. Túra na Kriváň začíná na Štrbském plese nebo na Třech studničkách, přičemž na vrchol vede středně náročná trasa.

S výškou 2495 m n. m. je Kriváň desátým nejvyšším slovenským štítem a zároveň je to druhý nejvyšší přístupný bod ve slovenských horách. Jižní a jihozápadní svahy ještě i dnes nesou stopy po hornické činnosti, která zde probíhala v 15. až 18. století. Horníci, kteří zde pracovali, byli jistě prvními dobyvateli vrcholu, avšak první písemně zaznamenaný výstup uskutečnil v roce 1772 spišskonovoveský evangelický kazatel a přírodovědec Andreas Jonas Czirbesz s přáteli. Prvním zimním výstupem se do historie Kriváně zapsal v roce 1884 Theodor Wundt s vůdcem Jakubem Horvayem.

Ke Kriváni se váže tradice národních vycházek, které jsou nejstarší kulturně-turistickou akcí na Slovensku. První výstup se konal 16. srpna 1841 a zúčastnili se ho i Ľudovít Štúr a Michal M. Hodža. Největší kriváňskou pouť uspořádal Štefan M. Daxner v roce 1861. Národní výstupy se nadále konají, převážně v druhé polovině srpna, a tradičně si připomínají památku SNP.

Pokud se chystáte na Kriváň, po sestupu se Vám pravděpodobně nebude chtít cestovat domov. Zarezervujte si proto prostřednictvím našeho portálu apartmán nebo pokoj v hotelu či penzionu na Štrbském Plese, případně vyhledejte útulnou chatu například v blízkém Tatranském Lieskovci nebo levný privát ve Štrbě.

Tři štíty nazývané Rysy patří mezi nejpopulárnější turistické cíle na Slovensku. Tvoří hlavní hřeben Vysokých Tater a nacházejí se na hranici Slovenské a Polské republiky. Výchozím bodem je obec Štrbské Pleso.

Jedná se o náročnější výstup vhodný spíše pro mírně pokročilé nebo zkušené turisty. Túra totiž začíná ve výšce 1 347 m n. m. u jezera Štrbské pleso a končí ve výšce 2 499 m n. m. Značné převýšení i délka samotné túry (cca 8 hodin tam a zpět) je časově i kondičně náročná, odměnou jsou však nádherné výhledy z vrcholu. Dokonce si vychutnáte hned tři vrcholy – nejdříve jihovýchodní a hlavní a nakonec přes strmé serpentiny vyhlídkový vrchol Rysů.

Během téměř 10km trasy narazíte na další zajímavá místa a výhledy. Nejdříve budete mít možnost porovnat Štrbské a Popradské pleso. Dále se cesta táhne Mengusovskou dolinou nad Velkým Žabím plesem. Adrenalin si vychutnáte při překonávání traverzu pomocí řetězů. Právě kvůli této pasáži se nedoporučuje výstup na Rysy během polomrazy nebo letního sněhu, jelikož je úsek mimořádně nebezpečný. Po náročné cestě oceníte odpočinek a občerstvení na Chatě pod Rysy – nejvýše položené horské chatě. Odtud Vás čeká poslední pasáž strmě nahoru až na samotné Rysy.

Poprvé byly Rysy zdolány v roce 1840 návštěvníkem Eduardem Blasym, dnes tuto trasu absolvuje kolem 25 000 turistů ročně. Na výstup je třeba se patřičně připravit a počítat s celým dnem. Proto je nejlepší najít si ubytování ve Vysokých Tatrách. Inspiraci na ubytování v blízkosti Rysů v chatě, apartmánu, penzionu či v hotelu najdete na naší stránce.

Gerlachovský štít patří mezi největší dominanty Vysokých Tater. Není to jen díky jeho výšce 2655 m n. m., díky čemuž je to nejvyšší hora Slovenska, ale i díky jeho nezaměnitelnému vzhledu, nedotčené přírodě a turistickým možnostem. Pokud však chcete také patřit mezi šťastlivce, kteří tento majestátní štít pokořili, mějte na paměti, že výstup na něj je možný pouze v doprovodu horského vůdce.

Kdysi, ještě v 18. století, byl na základě měření nadmořské výšky stanoven za nejvyšší horu Kriváň, další nenapodobitelný tatranský gigant. V 19. století však Ľudovít Greiner určil za nejvyšší vrchol Vysokých Tater právě Gerlachovský štít a své prvenství si drží dodnes. Je součástí vrcholů, které tvoří známý Gerlachovský kotel – kotlinu, která byla údajně nejdříve navštěvována jen pytláky lovícími kamzíky. Za první známý výstup na Gerlach se považuje výstup Jána Stilla se společníky v roce 1834. První spolehlivě doložený výstup absolvovali vídenští vojenští mapéři v roce 1868.

Nejoblíbenější trasa výstupu vede od Slezského domu přes Velickou próbu, se sestupem přes Batizovskou próbu. Za nejatraktivnější trasu je však turisty považována Martinova cesta buď z Litvorového sedla, nebo z Polského hřebene a následně slaněním z Velického štítu. Ať už se na vrchol dostanete jakkoli, odměnou Vám budou dechberoucí výhledy na téměř všechna okolní pohoří a tatranské vrcholy. Malou a Velkou Fatru, Nízké Tatry, Kozí hřbety, Slovenský ráj a mnohé jiné budete mít jako na dlani. V případě příznivých povětrnostních podmínek dokonce uvidíte Kékes v Maďarsku, Lysou horu v Moravskoslezských Beskydech v sousedním Česku a rovněž mnohé polské a ukrajinské hory.

Znáte známá observatoře na Skalnatém plese a Lomnickém štítě? Původně se uvažovalo o tom, že jedno z nich bude umístěno právě na Gerlachu, a to poté, co zamítli jeho výstavbu na Slavkovském štítě. A to je jen jedna ze zajímavostí, Gerlachovský štít jich skrývá ještě mnoho. Nejvíce Vám však o nich řeknou vůdci, kterým se právě tento tatranský majestát stal druhým domovem.

Túru na Gerlach je třeba si pořádně naplánovat. Navrhujeme začít nalezením vhodného ubytování v okolí Gerlachovského štítu, které najdete právě na naší stránce. Výstup na Gerlachovský štít patří mezi životní zážitky, přejeme Vám při něm mnoho sil a šťastný návrat domů ve zdraví.

Kôprovský štít je jedním z majestátních vrcholů Vysokých Tater na konci Mengusovské doliny. Patří do katastrálního území Štrbské Pleso v Prešovském kraji. Výstup na něj je středně náročnou túrou. Zvládnou ji turisté, kteří už mají po horách něco nachozeno. Shora se Vám naskytne pohled na všechny strany okolních štítů Tater.

Kôprovský štít se tyčí do výšky 2 363 m n. m. a je jedním z osmi vrcholů, na které si ve Vysokých Tatrách můžete vyjít bez turistického průvodce. Převýšení, které překonáte, je kolem 1000 metrů a trasa je dlouhá přibližně 20 kilometrů tam a zpět. Určitě si sbalte dostatek tekutin a jídla, protože jediná chata, kterou budete míjet, je Chata u Popradského plesa.

Turistická stezka na Kôprovský štít začíná od Štrbského plesa směrem na Popradské pleso. Sem se dostanete asfaltovou cestou a na Chatě u Popradského plesa se můžete občerstvit. Dále se vydejte směrem k rozcestí nad Žabím potokem, kosodřevinou až do Mengusovské doliny. Když překročíte Hincův potok a pokračujete strmým úsekem nahoru, dostanete se k Velkému Hincovu plesu. Je to největší a nejhlubší pleso na slovenské straně Vysokých Tater. Kvůli vysoké poloze je většinu roku zamrzlé. Zastavte se a pokochejte se zde nádherným výhledem na okolní kopce.

Když budete mít štěstí, cestou můžete kromě turistů potkat i kamzíky, skákající po skalách. A pokud budete potichu, uslyšíte pískání svišťů. Od Velkého Hincova plesa vystoupáte Vyšným Kôprovským sedlem až na Kôprovský štít. Nenajdete zde žádný kříž, jako na jiných vrcholech, ale výhledy Vás okouzlí a na tento úžasný výstup budete ještě dlouho vzpomínat. V dálce můžete vidět kopce na všechny světové strany: Mengusovské štíty, Vysokou, Kriváň a za dobrého počasí i Lomnický štít.

Pokud se rozhodnete jít na Kôprovský štít méně frekventovanou trasou, zkuste to z Kôprové doliny. Túra začíná od Troch studničiek. Trvá sice déle, ale v Tatrách se vyplatí strávit hodně času. Pro turisty je toto místo přímo ideální pro dovolenou.

Vydejte se na túru na Kôprovský štít a ubytování ve Vysokých Tatrách nebo ubytování na Štrbském Plese si můžete rezervovat na našem portálu. Když budete mít chuť i na další turistiku v Tatrách, zkuste si prohlédnout ostatní vysokotatranské štíty na našich stránkách.

Lomnický štít sice není nejvyšším štítem Vysokých Tater, ale je určitě jedním z nejnavštěvovanějších. Díky visuté lanovce se sem dostanete ze stanice Skalnaté pleso jen za 8,5 minuty. Strávit zde můžete celých 50 minut a vychutnat si tak nádherné výhledy, či se občerstvit ve stylové kavárně Dedo.

Nachází se zde Observatoř Lomnický štít, která je nejvýše položenou na Slovensku. Pokud se rozhodnete vylézt na druhý nejvyšší vrchol Vysokých Tater pěšky, budete k tomu určitě potřebovat služby horského průvodce.

Na vrcholu Lomnického štítu můžete i přespat. Vaši návštěvu je však třeba předem rezervovat. Jinak je běžným návštěvníkům tento nezapomenutelný výlet dostupný lanovkou se dvěma přestupy. Určitě se zalíbí i rodinám s dětmi. Výchozí stanice je Tatranská Lomnica, kde pohodlně zaparkujete i své auto. V mezistanici Štart přestoupíte na moderní gondolu, která Vás vyveze na Skalnaté pleso. Zde se mohou Vaše ratolesti vyřádit na hřišti – Svištia krajinka. A potom vzhůru až na vrchol červenou visutou lanovkou, která překonává převýšení 855 metrů.

Lanovku na Lomnický štít slavnostně otevřeli již v roce 1941. Vybudovat ji dal ředitel Státních lázní Tatranská Lomnica Juraj Orságh. Materiál na ni byl vynášen na Skalnaté pleso na koních a odtud nosiči na vrchol štítu. Velké montážní lano neslo nahoru až 36 lidí. Je to vskutku obdivuhodné dílo.

Lomnický štít si svou výškou 2 634 m n. m. získá všechny své návštěvníky. Jednotlivé možnosti ubytování v blízkosti Lomnického štítu najdete na našem portálu. Rezervujte si už dnes a vydejte se za jedinečným výhledem.

Je úžasné dosáhnout vrcholu Slavkovského štítu, který se nachází 2452 m n. m. ve Vysokých Tatrách nad Starým Smokovcem. Tento štít je jedním z nejvyšších zdolatelných vrcholů i bez horského průvodce nebo jakékoli horolezecké techniky.

Po cca 5:15 hodinovém výstupu po modré turistické značce si můžete užívat jedinečné pohledy do Malé i Velké Studené doliny, na masiv Lomnického štítu, Zbojnickou chatu i na Gerlachovský štít. Túra je náročná, má více než 1442metrové převýšení, proto je vhodná zejména pro lidi s dobrou kondicí, odhodláním a časem strávit celý den v horách. Túru si můžete usnadnit i pozemní lanovkou ze Starého Smokovce na Hrebienok, čímž získáte hodinu svého času k dobru.

První výstup na Slavkovský štít byl realizován již 11. června 1664. Z původní vícečetné skupiny se na vrchol dostali čtyři turisté, kterým túra trvala celkem tři dny. Zimní výstup byl realizován poprvé 15. ledna 1873 dvěma osobami. Tento štít si vzal svou první oběť v roce 1921, oběť byla českého původu.

Pokud jste odhodláni a láká Vás nádherný výhled ze Slavkovského štítu, určitě doporučujeme naplánovat si výlet mimo zimní uzávěru, která trvá od listopadu do června. Doporučujeme Vám vyhledat si také vhodné ubytování pro tuto celodenní túru – chaty Slavkovský štít, hotely blízko Slavkovského štítu nebo i ubytování v soukromí u Slavkovského štítu. S vyhledáním ubytování příliš neváhejte, abyste si zarezervovali právě takové, které bude splňovat všechny Vaše požadavky a kritéria.

Ľadový štít je se svou výškou 2 627,3 m n. m. třetím nejvyšším štítem Vysokých Tater i Slovenska. Leží na hlavním hřebeni mezi Malým a Zadním Ľadovým štítem, tedy mezi Ľadovou štrbinou a Ľadovou priehybou. Patří mezi turisticky velmi oblíbené vrcholy, jelikož se na jeho vrchol dostanete i trasami nízké obtížnosti. Upozorňujeme však, že jeho zdolání je povoleno pouze s horským vůdcem.

Název je odvozen od firnových polí, která se nacházejí na severní straně štítu v kotli Ľadové dolinky. Celoročně se na nich drží sníh a nezmizí odtud ani během vrcholící letní sezóny. Pod tímto názvem je však znám až od 19. století. V roce 1717 ho Buchholtz nazval německy „Gans“, do té doby se používal latinský název „Mons Anserinus“. Mezi pytláky byl zase rozšířený název „Wielki Kolba“ podle německého pojmenování Malé Studené doliny.

A právě pytláci byli pravděpodobně prvními, kdo se na vrchol Ľadového štítu dostal. Zřejmě zde lovili kamzíky. První písemně zdokumentovaný výstup se uskutečnil v roce 1835. Tehdy vrchol pokořili tři vysokoškolští studenti z Berlína – K. Hartlaub, A. Keyserling a A. Blasius. O další zdokumentovaný výstup z roku 1843 se zasloužila skupina Angličanů J. Ball, W. Richter, C. Ritter, neznámý maďarský malíř a tři polští průvodci. První zimní výstup se uskutečnil v roce 1891, kdy na vrchol vystoupil T. Wundt spolu s horským vůdcem J. Horvayem. V roce 1911 se však do statistik zapsala smutná událost. V tomto roce měl Ľadový štít svou první oběť. Byla jí baronka Mittnachtová, která přecenila své schopnosti a pod vlivem alkoholu ztratila na hřebeni rovnováhu. Takové jsou však hory – krásné a zrádné zároveň. Vždy byly a vždy budou, proto je třeba k nim přistupovat s respektem, pokorou a čistou hlavou.

Mezi standardní turistické trasy patří ta z Malé Studené doliny. Projdete kolem Téryho chaty, dále přes Kotlinu Pěti Spišských ples, až se dostanete do Ľadové priehyby. Následně už jen zdoláte legendárního Ľadového koně a můžete si užívat výhledy z vrcholu. Vaše oči ihned rozpoznají panorama Vysokých i Belianských Tater. Pokud si chcete výstup o něco více ztížit, vydejte se trasou z Pfinnovy kopy přes Malý Ľadový štít, případně zkuste trasu ze Sedielka. Nejčastějším výchozím bodem je však Hrebienok, ze kterého je nutné překonat převýšení 1 400 m.

Obecně je výstup časově náročnější, a proto je třeba vyrazit hned ráno. I z toho důvodu je ideální najít si ubytování v blízkosti Ľadového štítu, respektive některého z výchozích bodů. Domluvte se s horským vůdcem, odkud vyrazíte, a poté navštivte stránku ubytování Vysoké Tatry, kde si najdete vhodný nocleh. Přibalte si do batohu něco k jídlu, láhev s vodou, ideálně i s teplým čajem, a bundu proti dešti. Nezapomeňte na čepici a rukavice, hlavně mimo letní sezónu. Sedací úvaz a helmu dostanete od vůdce. Dobře se vyspěte a ráno plní sil si oblečte pohodlné turistické oblečení a obujte kvalitní boty. Poté Vám již nic nebrání vydat se na cestu.

Jahňací štít se tyčí v severovýchodní části Vysokých Tater, v nadmořské výšce 2 229,6 m n. m., a je nejvýchodnějším vysokotatranským vrcholem. Spadá do Prešovského kraje, pod okres Poprad. Vybíhají z něj čtyři hřebeny. Jihozápadní hřeben vede přes Kolový priechod ke Kolovskému sedlu. Severozápadní hřeben, nazývaný hřeben Jahnecov, odděluje Jahňací kotol od Kolové doliny. Jihovýchodní hřeben, nazývaný Kozí hřeben, odděluje Červenou dolinu od Doliny Bielych plies. A poslední, severovýchodní hřeben, vede přes Jahňací hrb do Kopského sedla.

Jahňací štít patří mezi 6 volně přístupných horských štítů. Výstup na něj je možné absolvovat pouze v období, kdy jsou otevřené turistické chodníky, obvykle mezi červnem a listopadem. Mezi turisty se říká, že je z něj jeden z nejkrásnějších výhledů v celých Vysokých Tatrách.

Anglický cestovatel Robert Townson se svým průvodcem Hansem Grossem při své návštěvě Uherska v roce 1793 uskutečnili první známý výstup na Jahňací štít. Je však pravděpodobné, že před nimi už na něm byli pastýři a pytláci, možná dokonce i horníci, kteří v 18. století v okolí štítu těžili měď. V roce 1911 byli na štítu první zimní horolezci.

Na vrchol se dostanete různými trasami. Nejkratší z nich vede po žluté a následně modré turistické značce od zastávky Biela voda na Chatu pri Zelenom plese, známou jako Brnčalka (přibližně 2,5 h), a následně (přibližně další 2 h) až na vrchol. Delší trasa vede od Skalnatého plesa přes Veľkou Svišťovku (po žluté a červené turistické značce), případně od Chaty Plesnivec (po žluté, červené a zelené turistické značce). Můžete také vyrazit z Tatranské Javoriny, Tatranské Kotliny, Tatranských Matliarů, Skalnaté chaty nebo Tatranské Lomnice. Z vrcholu následně uvidíte úžasné výhledy na Belianské Tatry, Lomnický štít, Dolinou Kežmarskej Bielej vody, Kolovou dolinu i Dolinu Bielych plies.

Jak plynul čas, měnil se i název štítu. Když Townson napsal v roce 1793 svůj itinerář prvovýstupu, označil ho jako Štít Bieleho plesa, v originále White Lake Peak. Později byl používán název Lastovica. Tvůrce názvu inspiroval murárik červenokrídly, lidově nazývaný skalní vlaštovka, který se v této lokalitě hojně vyskytoval. Současný název nelze s jistotou připsat pastýřům, i když by to slovo „jahňací“ mohlo evokovat. Pravděpodobnější důvod je německá a maďarská mutace názvu, kde se v překladu zachoval název „Kamzičí štít“. Existuje předpoklad, že při tvorbě názvu sehráli roli i tehdejší pytláci, kteří kdysi mladé kamzíky nazývali jahňaty. Každopádně za současný název vděčíme také Uhorskému karpatskému spolku, který byl na konci 19. a na začátku 20. století aktivní při tvorbě názvosloví objektů v Tatrách.

Výstup na Jahňací štít nepatří mezi extrémně náročné, i tak se však nedoporučuje podcenit přípravu. Na túru vyrazte odpočatí a plní sil. Toho docílíte například tím, že se ubytujete někde v okolí Jahňacieho štítu, a ráno tak nemusíte ztrácet čas dlouhým přesunem z domova. Na naší stránce najdete mnoho ubytovacích zařízení, ze kterých si každý určitě vybere to nejvhodnější.