Tatranský národný park
Tatranský národní park je nejstarším ze všech 9 národních parků na našem území. Označuje se zkratkou TANAP. Rozprostírá se na severu středního a východního Slovenska, na území Tater. Tvoří ho dva základní podcelky – Východní Tatry (v nich Vysoké Tatry v délce 26 km a Belianské Tatry v délce 15 km) a Západní Tatry (v délce 37 km). Zasahuje do Žilinského a Prešovského kraje, do okresů Liptovský Mikuláš, Kežmarok, Poprad a Tvrdošín. Národní park zabírá plochu 73 800 ha, navíc ho ještě tvoří ochranné pásmo s plochou 30 703 ha. Obsahuje síť 600 km turistických stezek a 16 označených, udržovaných cyklostezek. Správa Tatranského národního parku má sídlo ve Svitu a v Liptovském Mikuláši.
Tatranský národní park má složitou geologickou stavbu. Jeho reliéf tvořily kdysi i ledovce, čemuž napovídají i jejich pozůstatky v podobě atraktivních tatranských ples. Tatry jako celek jsou tvořeny zejména žulou a jinými krystalickými horninami z období prvohor. Klima je zde jedno z nejchladnějších a nejdeštivějších na našem území. Dvě třetiny chráněného území národního parku jsou pokryty smrkovými, případně smrkovo-jedlovými lesy. Jedinou zpřístupněnou jeskyní je Belianská jeskyně.
Historie národního parku
Tatranský národní park byl založen 1. ledna 1949. Pět let po jeho založení vznikl národní park i na polské stronie Tater. Jeho název je totožný – Tatrzański Park Narodowy – a společně s ním vytvářejí Vysoké Tatry Biosférickou rezervaci UNESCO v programu Člověk a biosféra. Nejnižší bod se nachází ve výšce 710 m n. m. Naopak nejvyšším bodem Vysokých Tater i celého národního parku je vrchol Gerlachovského štítu ve výšce 2 655 m n. m. Nejvyšším bodem Západních Tater je Bystrá (2 248 m n. m.), Belianských Tater zase Havran (2 152 m n. m.). Mezi další „nej“ můžeme zařadit Modré pleso (nejvýše položené pleso, výška 2 192 m n. m.) a Veľké Hincovo pleso (největší a nejhlubší pleso, plocha 20,08 ha, hloubka 53,7 m).
V minulosti byli nejčastějšími návštěvníky přírodního území hledači pokladů, bylinkáři, horníci, lovci, ale samozřejmě i pytláci. O Vysokých Tatrách kolovaly zvěsti po celém světě, první tištěná zmínka o nich pochází dokonce z roku 1549. Od té doby je pomaličku začali objevovat i další badatelé, kteří chtěli prozkoumat jejich krásy. Na rozhraní 17. a 18. století již začaly o Vysokých Tatrách vznikat první vědecké práce.
V dobách dávno minulých byla příroda všude. Lidé měli pocit, že je jí mnoho, a tudíž se nebral ohled na žádnou ochranu. To se změnilo až po založení Uherského karpatského spolku v poslední třetině 19. století. Začalo se mluvit o různých ochranných spolcích, uvažovalo se nad tím, jak ochránit různé druhy tatranské flóry a fauny. Bylo zapotřebí také zregulovat území, na kterých se pásl dobytek. Spolek byl velmi aktivní, bojoval proti pytlákům, odolával náporu pastýřů a všemožně se snažil o záchranu tatranské přírody. Povolil také import cizokrajných rostlin, například rododendronů, které pocházely z rakouských Alp, a souhlasil s jejich aklimatizací. Spolek zanikl po první světové válce. Ta napáchala značné škody i v tatranské přírodě. Zanedbání péče o lesy, obrovské krádeže dřeva, volná ruka pytláků, neohleduplnost pastýřů – to vše mělo negativní dopad. Úlohu spolku částečně převzal Klub československých turistů a německý Karpatenverein.
Fauna a flóra TANAPu
Tatranský národní park má na svém území množství chráněných a vzácných druhů rostlin i živočichů. Fauna Tatranského národního parku nese ve svém složení známky existence velmi studených období v dobách ledových i následná teplejší období. Proto se zde vyskytují druhy kosmopolitní, palearktické, evropské i endemické. Nachází se zde obrovské množství všech zastoupených živočišných druhů. Neustále probíhají na území národního parku výzkumy, které prokazují nové a nové druhy živočichů. Ze vzácných živočichů, kteří žijí na území parku, zmíníme sviště tatranského, orla skalního, kamzíka horského tatranského či medvěda hnědého.
Flóra Tatranského národního parku obsahuje širokou škálu nejrůznějších rostlin. Od druhů podhorských a teplomilných přes lesní, horské a vlhkomilné až po alpínské. Nacházejí se zde různé vzácné druhy, které nenajdete nikde jinde na území Slovenska ani v Západních Karpatech. Jedná se například o zvonek tlustokořenný nebo mák tatranský. Jsou zde i zástupci glaciálních reliktů, pozůstatků z dob ledových, například dryádka osmitečná nebo pryskyřník ledovcový. Mezi vzácné rostliny řadíme i koniklec jarní či ostřici černavou. Pracovníci národního parku se snaží zejména o ochranu horských a vysokohorských rostlin, mezi známější patří porosty kleče nebo krásná protěž alpská.
Správa a pracovníci Tatranského národního parku vynakládají velké úsilí, aby šířili osvětu mezi lidmi. V roce 1957 bylo zřízeno Muzeum Tatranského národního parku v Tatranské Lomnici. V témže roce byla ustavena profesionální Horská služba Tatranského národního parku. Časem pod svá křídla převzali taktéž správu Symbolického hřbitova u Popradského plesa. Nastala regulace v rozšiřování zastavěných území, došlo také k uzávěře a zrušení několika turistických stezek. V roce 1979 byla poprvé spuštěna akce Čisté hory. Jejím cílem byla očista vysokohorské přírody od všudypřítomných odpadků.
Naše generace si velmi dobře pamatuje ničivou větrnou smršť, která se územím Tater, a tudíž i územím Tatranského národního parku přehnala 19. listopadu 2004. Nápory větru místy dosahovaly devastační rychlosti 230 km/h. Vítr byl klasifikován jako orkán a jednalo se o největší tatranskou katastrofu od roku 1936. Bylo poškozeno více než 12 000 ha lesa. Následně byly porosty poškozeny podkorním hmyzem. Na místě zasahovaly mnohé ochranářské organizace, které bránily likvidaci a obnově poškozených porostů. Smutná statistika naznačuje, že v letech 2004–2016 bylo zničeno podkorní kalamitou tolik stromů, kolik zničil v roce 2004 samotný orkán.
Tatranský národní park dnes
Od roku 1972 je pravidelně zjišťována a zaznamenávána návštěvnost Tatranského národního parku. Zatímco v 70. letech 20. století byla průměrná denní návštěvnost na hranici 16 000 až 20 000 návštěvníků denně, po rekordu v roce 1981 (26 250 návštěvníků) začal jejich počet velmi výrazně klesat. Opětovný nárůst zaznamenali až na konci 90. tech. Díky monitoringu se v posledních letech zjistilo, že na vrcholu letní sezóny, kdy lidé navštěvují hory s vidinou zdravé fyzické aktivity, zchlazení či vychutnávání zasloužených výhledů, se jich denně na území TANAPu pohybuje přibližně 60 000. Mezi nejvíce navštěvované lokality patří Rysy, Kriváň, Skalnaté pleso, Štrbské pleso, Popradské pleso či oblast Hrebienku a Studených dolin.
Na území Tatranského národního parku se nachází 14 přírodních rezervací, 3 národní přírodní památky a 27 národních přírodních rezervací. Je těžké vyjmenovat ty nejatraktivnější či nejvýjimečnější z nich, protože každé z těchto míst je v něčem jiné, něčím jiným vyniká a něčím jiným láká turisty. Nejlepší by bylo prozkoumat je všechny. Avšak pravým Tatrancem a milovníkem přírody se nestanete díky tomu, kolik uchozených kilometrů po turistických stezkách budete mít. Pravá transformace nastává v srdci, z přesvědčení. Jsou to právě tací lidé, kteří napomáhají ochraně a rozmachu přírody, aby její krásu mohly objevovat a těšit se z ní i mnohé další generace. Buďme k přírodě ohleduplní. Veďme k tomu i naše děti. Šiřme osvětu. Nechť za nás nemluví silácká slova, ale skutky.
Přijďte se tedy poklonit vznešené tatranské přírodě. Zarezervujte si ubytování v blízkosti Tatranského národního parku. Možností je více než dost, vždyť rozloha parku je obrovská. Zkuste si vybrat podle naplánovaných výletů, které chcete v okolí absolvovat. Když budete mít plán, můžete navštívit některou ze stránek ubytování Prešovský kraj nebo ubytování Žilinský kraj. Určitě najdete lokalitu, která do Vašich cestovatelských plánů dokonale zapadne.
