Národní parky a chráněná území na Slovensku

V okrese Snina na Východním Slovensku leží Národní park Poloniny. Hraničí s národním parkem Bieszczadzki Park Narodowy v Polsku i s národním parkem Užanskyj nacionaľnyj pryrodnyj park na Ukrajině. Tyto tři země jsou spojovány Kremencem, který je s výškou 1 210 m n. m. současně nejvyšším bodem Národního parku Poloniny. Národní park se rozprostírá na ploše 29 805 ha, ochranné pásmo leží na 10 973 ha. Až 81 % plochy národního parku tvoří lesy.

Území bylo vyhlášeno národním parkem 1. října 1997. Park svůj název dostal díky fenoménu polonin. Jsou to květnaté horské louky, které se nacházejí až nad hranicí lesa. Národní park je výjimečný zejména tím, že zde jako na jediném místě na Slovensku žije populace zubra evropského. Národní park taktéž spadá pod soustavu NATURA 2000, a to dvěma typy území. Chráněnými ptačími územími (Bukovské vrchy) a územími evropského významu (Bukovské vrchy, Stinská, Ulička).

Klimaticky jsou v Národním parku Poloniny zastoupeny všechny oblasti. Teplá, mírně teplá i chladná. Díky tomu má národní park rozmanité zastoupení fauny i flóry. Průměrné teploty vzduchu se pohybují na úrovni 4–8 °C. Za rok je průměrný úhrn srážek od 800 do 1 000 mm. Sněhová pokrývka se na území drží mezi listopadem až dubnem, na hřebenech v průměru 160 dní v roce.

Volně žijicího zubra uvidíte jedině v Poloninách

Zastoupení fauny Národního parku Poloniny se odvíjí od jeho polohy na rozhraní Západních a Východních Karpat. Oblast se dá charakterizovat jako palearktická, pokrytá smíšenými a listnatými stromy. Jako zajímavost zmíníme, že na území bylo dosud identifikováno téměř 6 000 různých druhů bezobratlých a 320 druhů obratlovců. Svůj domov zde má 403 druhů pavouků (velmi vzácní jsou Araeoncus crassiceps, Collinsia inerrans) i 819 druhů motýlů (významní jsou zavíječ artyčokový, bělásek ovocný). Vodní toky si zachovaly bohaté zastoupení jepic, ale najdete zde také vzácný endemit blešivce. Nacházejí se zde různé cenné druhy brouků, dvoukřídlých, ale i ptáků. Národní park je Chráněným ptačím územím a hnízdí zde lelek lesní, jeřábek lesní, chřástal polní, orel křiklavý, strakapoud bělohřbetý či puštík dlouhoocasý. Z dalších vzácných či ohrožených druhů zde své útočiště našli vlk obecný, medvěd hnědý, kočka divoká, vydra říční, rys ostrovid a zubr evropský.

Právě díky zubrovi je Národní park Poloniny velmi významným územím. Na Slovensku jsou Poloniny již jediným domovem volně žijícího největšího evropského suchozemského savce. V roce 2004 byl vypracován projekt „Založení volně žijící popuace zubra evropského v slovenských Karpatech“ s cílem vytvoření a zachování stabilní populace zubra evropského na území Slovenska. Aktuálně na území národního parku žijí dvě zubří stáda. Navzdory mnoha negativům, která zubři pro území přinášejí, jsou zde i pozitivní jevy. Zejména to, že zubři zatraktivňují území z pohledu turismu a pomáhají při udržování současného stavu biotopu území národního parku.

Flóra Národního parku Poloniny je rozmanitá a tvoří pomyslnou botanickou zahradu na hranici horských systémů Západních a Východních Karpat. Momentálně je identifikováno více než 1 000 druhů vyšších rostlin, mnohé z nich jsou ohrožené či vzácné. Pro představu pestrosti území doplníme, že se zde nachází více než 300 druhů mechorostů, více než 100 druhů lišejníků i 300 druhů hub. Nejpočetnější zastoupení má vegetace lesů, s dominantním zastoupením buku lesního. Nejnižší polohy parku charakterizují dubohrabové lesy, přecházejí do bukových lesů a následně procházejí přes jedle bělokoré. V nejvyšších polohách se vyskytují lesy bukové, místy promíchané s javory. V každém lesním porostu se najdou vzácná a velmi cenná společenstva stromů. Břehy horských potoků jsou charakteristické výskytem vrbových křovin, společenstvy olše šedé a kapradinami. Nelesní společenstva jsou tvořena prameništi, slatinami, rašeliništi, loukami, pastvinami a poloninami. Pro poloniny, tedy horské louky nad horní hranicí lesa, je typický výskyt východokarpatských druhů rostlin.

Vychutnejte si perseidy v Parku tmavé oblohy

V Národním parku se nachází 7 národních přírodních rezervací, 14 přírodních rezervací a 1 přírodní památka. Každé z těchto míst je výjimečné. Velkou pozornost turistů poutá zejména Park tmavé oblohy, kterým prochází 49. rovnoběžka. Dne 3. prosince 2010 byl vyhlášen první slovenskou oblastí tmavé oblohy. Cílem parku je podávat veřejnosti informace, vzdělávat v problematice týkající se ochrany nočního životního prostředí, a v neposlední řadě toto prostředí ochraňovat. Území je typické i tím, že v něm žije nejvíce endemických a ohrožených druhů živočichů i rostlin. Připisuje se to tomu, že díky nízkému světelnému znečištění a skutečně přirozené noční obloze zde mají nejméně narušený noční biorytmus. Turisté, ale i mnozí fotografové na toto místo míří s jasným cílem. Sledovat volně viditelnou Mléčnou dráhu a tisíce hvězd. Jen pro porovnání, zatímco zde jich uvidíme pouhým okem několik tisíc, ve městech se jejich počet snižuje na stovky a ve velkoměstech dokonce jen na desítky hvězd. Skutečná romantika pod hvězdami, co říkáte? Za vhodných podmínek dokonce uvidíte protisvit, pás či zvířetníkové světlo.

Dopřejte si kvalitní turistiku i jedinečné cyklotúry

Turisté ocení velké množství atraktivních tras, ačkoli historie turistiky jako takové nemá dlouhou tradici. První zdokumentovaný pochod se uskutečnil až v roce 1839. V současnosti národním parkem procházejí turistické značky různých náročností. Hřebenem Poloninských Karpat Vás provede stezka po červené značce. Údolím Hlubokého potoka a Tri studničky jsou stezky vedoucí po žluté značce. Stezka Nová Sedlica – Čierťaž a stezka Runina – Komúrny vedou po zelené značce. Stezka Ruskou cestou a stezka ikon vedou po modré značce. Kromě uvedených se v Poloninách nacházejí také dva turistické hraniční přechody se sousedním Polskem. Pokud hledáte dobrodružství, na několika místech si užijete i super stanování. Oblíbené jsou také cyklotrasy, územím prochází dokonce Karpatská cyklomagistrála značená červenou značkou. Zajímavé jsou různé naučné stezky či různá místa, která Vám vyprávějí svůj vlastní příběh. Patří k nim například Beskydský panteon – symbolický hřbitov známých osobností zpod Polonin, dřevěné plastiky umístěné ve starém uličském parku, Arpádova linie či Starina se svými přírodními, historickými i kulturními zajímavostmi.

Přijďte poznávat krásná zákoutí malebné přírody, která jinde nenajdete. Zarezervujte si ubytování v blízkosti Národního parku Poloniny, například na stránkách ubytování v okrese Snina, ubytování Stakčín, ubytování Prešovský kraj nebo ubytování Bukovské vrchy a užijte si skvělý pobyt. Nezapomeňte si přibalit do batohu vše potřebné, nikdy nevíte, co se během Vašeho pobytu změní a Vy se rozhodnete ho prodloužit či absolvovat navíc další výlety. Ani bychom se tomu nedivili, Poloniny jsou skutečně nádherné.

Národní park Nízke Tatry, ve zkratce NAPANT, je největší slovenský národní park. Leží na území středního Slovenska, zasahuje do tří krajů – Banskobystrického, Žilinského i Prešovského. Nízké Tatry oddělují údolí řek Váh a Hron. Obě tyto řeky pramení pod Kráľovou hoľou, stejně jako Hnilec a Hornád. Ochranné pásmo národního parku zabírá celé pohoří Nízké Tatry. Park má v současnosti rozlohu 728 km² a ochranné pásmo 1 102 km², ale při založení v roce 1978 zabíral plochu až 811 km² s ochranným pásmem o rozloze 1 240 km².

Nízké Tatry jsou z pohledu geomorfologie jednotným celkem. Avšak z hlediska geologické stavby jsou to dvě odlišná pásma centrálních Západních Karpat. Ďumbierská část na západě, označovaná také jako Ďumbierské Tatry, patří k pásmu jádrových pohoří, Kráľovohoľské Tatry na východě náleží do veporského pásma. Tyto dvě části odděluje sedlo Čertovica. Nejvyšším vrcholem Nízkých Tater je Ďumbier s výškou 2 043 m n. m.

Nízké Tatry - domov mnoha jeskyní a vodopádů 

Podzemí vápencovo-dolomitových masivů ukrývá stovky jeskyní, například v Demänovské dolině jich jeskyněři objevili více než 170, přičemž v Jánské dolině se nachází nejhlubší slovenský jeskynní systém s názvem Hipmanovy jeskyně. Krasová oblast Nízkých Tater je samozřejmě výtvorem podzemních říčních toků. Voda dělá divy i na povrchu, kde lze obdivovat mnoho vodopádů, včetně čtvrtého nejvyššího na Slovensku, kterým je Brankovský vodopád s výškou 55 m.

V Nízkých Tatrách je nutné počítat s drsným horským podnebím. Průměrná lednová teplota na hřebenech dosahuje -9 °C a v červenci se nevyšplhá výše než na 9 °C. Zajímavostí je, že sněhová pokrývka se na Chopku drží až 130 dní v roce. Z průměrného ročního úhrnu srážek (1 600 mm) padne největší část ve formě sněhu.

Turistika se svišti a kamzíky

Převážnou většinu národního parku Nízke Tatry pokrývá les, nejčastěji se jedná o smíšené lesy, ve kterých roste buk lesní, jedle bělokorá, smrk ztepilý, javor mléč, javor klen a jasan ztepilý. Zóna kleče není v tomto pohoří rozšířená, byla převážně odstraněna činností člověka. Nejčastěji se v těchto porostech vyskytují borůvky a brusinky. Navzdory drsnému podnebí, nebo právě díky němu, se v Nízkých Tatrách vyskytuje také zajímavá a hodnotná flóra, včetně koniklece slovenského, huseníku alpského, pryskyřníku horského a protěže alpské.

Různorodost biotopů, členitost reliéfu i nepřístupnost částí pohoří vytvářejí podmínky pro druhově pestrou faunu. Žijí zde také endemické a reliktní druhy. K nejznámějším nízkotatranským zvířatům se řadí kamzík horský tatranský, tento druh v Nízkých Tatrách původně nežil, v 70. letech minulého století zde uměle vypustili 30 jedinců z Vysokých a Belianských Tater. Kromě kamzíků se zde hojně vyskytují jeleni a srny, divočáci, vlci, rysi a lišky, ale také medvědi hnědí, kteří jsou symbolem Nízkých Tater, vzácní svišti a orli skalní.

Národní park Nízke Tatry nabízí návštěvníkům „hodně muziky za málo peněz“

NAPANT se díky své rozloze vyznačuje pestrostí, která ukrývá něco pro každý typ turisty. Na výběr jsou zde nenáročné túry pro rodiny s dětmi nebo seniory. Ti se projdou kolem Vrbického plesa nebo po naučné stezce Jakub nad Banskou Bystricou. Naopak mezi náročnější túry se řadí výstupy na Chopok, Ďumbier či Kráľovu hoľu. Těm, kteří chtějí raději poznávat nejzajímavější místa, doporučíme návštěvu Demänovských jeskyní: Ledové jeskyně a Jeskyně Svobody, Jeskyně mrtvých netopýrů, Stanišovské jeskyně či Záskočské jeskyně.

Pokud chcete v této oblasti strávit více času a hledáte ubytování v blízkosti Národního parku Nízke Tatry, zaměřit se můžete na pět okresů – Banská Bystrica, Brezno, Ružomberok, Liptovský Mikuláš a Poprad. V každém najdete různé typy ubytování, je jen na Vás, zda se rozhodnete bydlet v chatě u lesa, nebo si vyberete apartmán v centru města, kde si vychutnáte příjemnou atmosféru kaváren a náměstí a do přírody budete denně dojíždět

Tatranský národní park je nejstarším ze všech 9 národních parků na našem území. Označuje se zkratkou TANAP. Rozprostírá se na severu středního a východního Slovenska, na území Tater. Tvoří ho dva základní podcelky – Východní Tatry (v nich Vysoké Tatry v délce 26 km a Belianské Tatry v délce 15 km) a Západní Tatry (v délce 37 km). Zasahuje do Žilinského a Prešovského kraje, do okresů Liptovský Mikuláš, Kežmarok, Poprad a Tvrdošín. Národní park zabírá plochu 73 800 ha, navíc ho ještě tvoří ochranné pásmo s plochou 30 703 ha. Obsahuje síť 600 km turistických stezek a 16 označených, udržovaných cyklostezek. Správa Tatranského národního parku má sídlo ve Svitu a v Liptovském Mikuláši.

Tatranský národní park má složitou geologickou stavbu. Jeho reliéf tvořily kdysi i ledovce, čemuž napovídají i jejich pozůstatky v podobě atraktivních tatranských ples. Tatry jako celek jsou tvořeny zejména žulou a jinými krystalickými horninami z období prvohor. Klima je zde jedno z nejchladnějších a nejdeštivějších na našem území. Dvě třetiny chráněného území národního parku jsou pokryty smrkovými, případně smrkovo-jedlovými lesy. Jedinou zpřístupněnou jeskyní je Belianská jeskyně.

Historie národního parku

Tatranský národní park byl založen 1. ledna 1949. Pět let po jeho založení vznikl národní park i na polské stronie Tater. Jeho název je totožný – Tatrzański Park Narodowy – a společně s ním vytvářejí Vysoké Tatry Biosférickou rezervaci UNESCO v programu Člověk a biosféra. Nejnižší bod se nachází ve výšce 710 m n. m. Naopak nejvyšším bodem Vysokých Tater i celého národního parku je vrchol Gerlachovského štítu ve výšce 2 655 m n. m. Nejvyšším bodem Západních Tater je Bystrá (2 248 m n. m.), Belianských Tater zase Havran (2 152 m n. m.). Mezi další „nej“ můžeme zařadit Modré pleso (nejvýše položené pleso, výška 2 192 m n. m.) a Veľké Hincovo pleso (největší a nejhlubší pleso, plocha 20,08 ha, hloubka 53,7 m).

V minulosti byli nejčastějšími návštěvníky přírodního území hledači pokladů, bylinkáři, horníci, lovci, ale samozřejmě i pytláci. O Vysokých Tatrách kolovaly zvěsti po celém světě, první tištěná zmínka o nich pochází dokonce z roku 1549. Od té doby je pomaličku začali objevovat i další badatelé, kteří chtěli prozkoumat jejich krásy. Na rozhraní 17. a 18. století již začaly o Vysokých Tatrách vznikat první vědecké práce.

V dobách dávno minulých byla příroda všude. Lidé měli pocit, že je jí mnoho, a tudíž se nebral ohled na žádnou ochranu. To se změnilo až po založení Uherského karpatského spolku v poslední třetině 19. století. Začalo se mluvit o různých ochranných spolcích, uvažovalo se nad tím, jak ochránit různé druhy tatranské flóry a fauny. Bylo zapotřebí také zregulovat území, na kterých se pásl dobytek. Spolek byl velmi aktivní, bojoval proti pytlákům, odolával náporu pastýřů a všemožně se snažil o záchranu tatranské přírody. Povolil také import cizokrajných rostlin, například rododendronů, které pocházely z rakouských Alp, a souhlasil s jejich aklimatizací. Spolek zanikl po první světové válce. Ta napáchala značné škody i v tatranské přírodě. Zanedbání péče o lesy, obrovské krádeže dřeva, volná ruka pytláků, neohleduplnost pastýřů – to vše mělo negativní dopad. Úlohu spolku částečně převzal Klub československých turistů a německý Karpatenverein.

Fauna a flóra TANAPu 

Tatranský národní park má na svém území množství chráněných a vzácných druhů rostlin i živočichů. Fauna Tatranského národního parku nese ve svém složení známky existence velmi studených období v dobách ledových i následná teplejší období. Proto se zde vyskytují druhy kosmopolitní, palearktické, evropské i endemické. Nachází se zde obrovské množství všech zastoupených živočišných druhů. Neustále probíhají na území národního parku výzkumy, které prokazují nové a nové druhy živočichů. Ze vzácných živočichů, kteří žijí na území parku, zmíníme sviště tatranského, orla skalního, kamzíka horského tatranského či medvěda hnědého.

Flóra Tatranského národního parku obsahuje širokou škálu nejrůznějších rostlin. Od druhů podhorských a teplomilných přes lesní, horské a vlhkomilné až po alpínské. Nacházejí se zde různé vzácné druhy, které nenajdete nikde jinde na území Slovenska ani v Západních Karpatech. Jedná se například o zvonek tlustokořenný nebo mák tatranský. Jsou zde i zástupci glaciálních reliktů, pozůstatků z dob ledových, například dryádka osmitečná nebo pryskyřník ledovcový. Mezi vzácné rostliny řadíme i koniklec jarní či ostřici černavou. Pracovníci národního parku se snaží zejména o ochranu horských a vysokohorských rostlin, mezi známější patří porosty kleče nebo krásná protěž alpská.

Správa a pracovníci Tatranského národního parku vynakládají velké úsilí, aby šířili osvětu mezi lidmi. V roce 1957 bylo zřízeno Muzeum Tatranského národního parku v Tatranské Lomnici. V témže roce byla ustavena profesionální Horská služba Tatranského národního parku. Časem pod svá křídla převzali taktéž správu Symbolického hřbitova u Popradského plesa. Nastala regulace v rozšiřování zastavěných území, došlo také k uzávěře a zrušení několika turistických stezek. V roce 1979 byla poprvé spuštěna akce Čisté hory. Jejím cílem byla očista vysokohorské přírody od všudypřítomných odpadků.

Naše generace si velmi dobře pamatuje ničivou větrnou smršť, která se územím Tater, a tudíž i územím Tatranského národního parku přehnala 19. listopadu 2004. Nápory větru místy dosahovaly devastační rychlosti 230 km/h. Vítr byl klasifikován jako orkán a jednalo se o největší tatranskou katastrofu od roku 1936. Bylo poškozeno více než 12 000 ha lesa. Následně byly porosty poškozeny podkorním hmyzem. Na místě zasahovaly mnohé ochranářské organizace, které bránily likvidaci a obnově poškozených porostů. Smutná statistika naznačuje, že v letech 2004–2016 bylo zničeno podkorní kalamitou tolik stromů, kolik zničil v roce 2004 samotný orkán.

Tatranský národní park dnes

Od roku 1972 je pravidelně zjišťována a zaznamenávána návštěvnost Tatranského národního parku. Zatímco v 70. letech 20. století byla průměrná denní návštěvnost na hranici 16 000 až 20 000 návštěvníků denně, po rekordu v roce 1981 (26 250 návštěvníků) začal jejich počet velmi výrazně klesat. Opětovný nárůst zaznamenali až na konci 90. tech. Díky monitoringu se v posledních letech zjistilo, že na vrcholu letní sezóny, kdy lidé navštěvují hory s vidinou zdravé fyzické aktivity, zchlazení či vychutnávání zasloužených výhledů, se jich denně na území TANAPu pohybuje přibližně 60 000. Mezi nejvíce navštěvované lokality patří Rysy, Kriváň, Skalnaté pleso, Štrbské pleso, Popradské pleso či oblast Hrebienku a Studených dolin.

Na území Tatranského národního parku se nachází 14 přírodních rezervací, 3 národní přírodní památky a 27 národních přírodních rezervací. Je těžké vyjmenovat ty nejatraktivnější či nejvýjimečnější z nich, protože každé z těchto míst je v něčem jiné, něčím jiným vyniká a něčím jiným láká turisty. Nejlepší by bylo prozkoumat je všechny. Avšak pravým Tatrancem a milovníkem přírody se nestanete díky tomu, kolik uchozených kilometrů po turistických stezkách budete mít. Pravá transformace nastává v srdci, z přesvědčení. Jsou to právě tací lidé, kteří napomáhají ochraně a rozmachu přírody, aby její krásu mohly objevovat a těšit se z ní i mnohé další generace. Buďme k přírodě ohleduplní. Veďme k tomu i naše děti. Šiřme osvětu. Nechť za nás nemluví silácká slova, ale skutky.

Přijďte se tedy poklonit vznešené tatranské přírodě. Zarezervujte si ubytování v blízkosti Tatranského národního parku. Možností je více než dost, vždyť rozloha parku je obrovská. Zkuste si vybrat podle naplánovaných výletů, které chcete v okolí absolvovat. Když budete mít plán, můžete navštívit některou ze stránek ubytování Prešovský kraj nebo ubytování Žilinský kraj. Určitě najdete lokalitu, která do Vašich cestovatelských plánů dokonale zapadne.

Pieninský národní park najdeme na úplném severu Slovenska, na východ od Vysokých Tater na hranici s Polskem. Nachází se v okresech Stará Ľubovňa a Kežmarok v Prešovském kraji. Tento nejmenší slovenský národní park má rozlohu pouhých 37,5 km². Pieniny jsou nádhernou lokalitou a spolu s řekou Dunajec, která jimi protéká, vytvářejí nezaměnitelnou přírodní scenérii.

Vznik nejmenšího národního parku na Slovensku

Pieninský národní park si na svou roli národního parku musel dlouho počkat. V lesích se zde těžilo mnoho dřeva, zejména z polské strany, a pozemky patřily většinou soukromým majitelům. První historické zmínky poukazují na zájem vytvořit chráněné území Pienin právě v Polsku v roce 1921.

Při ohraničování území hrálo velkou roli jednání tehdejšího Československa a zástupců Polska v roce 1925 v Zakopaném. Obě země se shodly na zásadách pohraničního parku Pieniny. Začalo vykupování pozemků od vlastníků a určování hranic národního parku. To však bylo zpomaleno válkou a ekonomickými poměry státu.

V roce 1932 vyhlásili v Červeném Klášteře alespoň Slovenskou přírodní rezervaci Pieniny a jejím prvním správcem se stal Oldřich Lacina. Rezervace patřila pod správu Státních lesů v Liptovském Hrádku. Teprve po 2. světové válce se začaly opět připravovat územní plány, mapy a výzkum místní fauny a flóry. V roce 1957 vznikla Pieninská přírodní rezervace Červený Kláštor a v roce 1960 byla zpřístupněna naučná stezka Prielom Dunajca, která byla vůbec první naučnou stezkou na Slovensku.

Teprve o 10 let později, v roce 1967, vznikl Pieninský národní park se zkratkou PIENAP. Dnes patří pod Státní ochranu přírody se sídlem v Banské Bystrici. Říká se, že dobrého moc nebývá, a v tomto případě to platí dokonale. Pieninský národní park s rozlohou ochranného pásma pouhých 22 444 hektarů si své uznání nakonec zasloužil. A i když je malý, nabízí toho opravdu mnoho.

Části Pieninského národního parku a jejich atraktivity

Je rozdělen na tři části: západní Czorsztynské Pieniny, Malé Pieniny ve východní části a Pieninky ve střední části. Za nejvyšší vrchol jsou považovány Tři Koruny v nadmořské výšce 982 m n. m., jejichž pět skalních štítů opravdu vypadá jako královská koruna. Další oblíbené hřebeny turistů jsou Sokolica (747 m n. m.), Holica (824 m n. m.) a Kláštorná hora (654 m n. m.).

V Pieninském národním parku se nacházejí tři chráněné přírodní rezervace. Asi nejvýznamnější je Státní přírodní rezervace Pieniny – Prielom Dunajca. Toto území je atraktivní zejména pro skalnaté úseky a přírodní úkazy, které řeka Dunajec vytvořila. Na splouvání sem jezdí mnoho fanoušků vodních sportů. Vyzkoušet si zde můžete i rafting či splouvání Dunajce na vorech. A možná zde potkáte čápa černého nebo zahlédnete vydru říční plavat na vodní hladině.

Kromě splouvání Dunajce vede průlomem turistická stezka s naučnými tabulemi. Stezka začíná v obci Červený Kláštor a vede až k polským lázním Szczawnica. Na cestě můžete pozorovat Jánošíkův skok, kde se Dunajec zužuje a dosahuje hloubky až 12 metrů. Objevíte i pramen Storočná voda, ze kterého když se prý napijete, dožijete se až 100 let.

Dalším chráněným přírodním výtvorem národního parku Pieniny jsou Haligovské skály. Je to překrásný komplex vápencových skal, ve kterých se nacházejí díry, dutiny a jeskyně. Nejznámější krasovou jeskyní z nich je Aksamitka, která je bohužel veřejnosti nepřístupná. Na Haligovské skály se však dostanete turistickou trasou například z obce Haligovce.

Poslední chráněnou rezervací Pieninského národního parku je Prielom Lesníckeho potoka. Lesnícky potok přitéká z pravé strany Dunajca a vytvořil strmé stěny skal Kače, Bystríka, Bielej a Osobitej skaly. K tomuto přírodnímu výtvoru se dostanete turistickou stezkou z vesničky Lesnica nebo na člunu či voru.

Pieniny jsou nepochybně skvělou volbou pro strávení aktivní dovolené. Je to ideální místo pro turisty, ale i pro rodiny s dětmi. Některé turistické stezky jsou malým návštěvníkům přizpůsobeny. Navíc okolí Pienin nabízí i další atrakce, které stojí za to navštívit. A my jsme pro Vás připravili na výběr ubytování v Pieninském národním parku. Vyberte si ze široké nabídky chat, apartmánů či rodinných penzionů. Rezervujte si ho už dnes, ať nezmeškáte svůj pobyt v krásné přírodě národního parku Pieniny.

Národní park Slovenský raj je jedním z devíti slovenských národních parků a je považován za jeden z nejkrásnějších. Táhne se Banskobystrickým krajem, Prešovským krajem a Košickým krajem, kde zasahuje do regionu Spiš. Nachází se na území okresů Brezno, Poprad, Spišská Nová Ves a Rožňava. Území Slovenského ráje je opravdovým rájem turistů. Vodopády, kaňony, skály a překrásné výhledy – i tak by se dal charakterizovat náš nejnavštěvovanější národní park.

NP Slovenský raj je rájem pro zvířata i pro turisty

Slovenský raj byl za národní park vyhlášen v roce 1988. Nachází se zde 11 národních a 8 přírodních rezervací. Území parku leží na severu Slovenského rudohoří. Kvůli své fauně a flóře byl zařazen do nejvyššího pásma ochrany. Žijí zde medvědi, vlci, lišky, rysi a dokonce zde byl v roce 1963 uměle vysazen také kamzík horský. V potocích plavou pstruzi a najdeme zde různé druhy sokolů i orla skalního.

Rozloha Národního parku Slovenský raj je 19 414 hektarů. Parkem protékají dvě řeky, Hnilec a Hornád, které vytvářejí unikátní vodní úkazy – kaňony, rokle, soutěsky a vodopády. Nejdelší roklí je Prielom Hornádu, vyhlášený národní přírodní rezervací již v roce 1964. Úsek je dlouhý 16 km a patří do katastru obce Letanovce. Trasa je plná můstků, žebříků, stupaček a řetězů. Nádherné scenérie sem chodí obdivovat turisté z daleka.

Nejnavštěvovanější soutěskou Slovenského ráje je Suchá Belá, kterou protéká stejnojmenný potok. Dostanete se k ní z turistického centra Podlesok u obce Hrabušice. Údolí je protkáno několika vodopády, jako jsou Misové vodopády, Korytový či krásný Okienkový vodopád. S dobrou turistickou obuví zvládnou tuto nenáročnou a zajímavou túru i děti.

Prozkoumejte rokle, vodopády, i adrenalinovou ferratu 

Národní park Slovenský raj nabízí i další rokle k prozkoumání. Kláštorská dolina je poměrně krátká, ale oblíbená u rodin s dětmi. Na trase 1,5 kilometru můžete obdivovat Vodopád objaviteľov, Strakov vodopád či Dúhový vodopád. Výchozím bodem Vám bude Kláštorisko, které je zříceninou kartuziánského kláštera ze 13. století. Najdete zde turistické centrum i restauraci. Vstupem do této části Slovenského ráje je lanový most – lávka, která byla vybudována jako první při zpřístupnění soutěsky.

Doporučujeme Vám navštívit i další přírodní rezervace Slovenského ráje. V rokli Sokolia dolina, která je nejstrmějším údolím parku, najdete Závojový vodopád. Se svou výškou 75 metrů je nejvyšším vodopádem Slovenského ráje a navštívit ho můžete z Tomášovské Belé. Neméně známou soutěskou je Kyseľ, kde se nachází také druhý největší vodopád tohoto parku, Obrovský vodopád. Adrenalinové nadšence v rokli jistě potěší Ferrata Kyseľ. Místo, kde si můžete vyzkoušet skalní lezení.

Mezi další oblíbené soutěsky patří Piecky, Veľký Sokol či Tiesňavy. Rokle v NP Slovenský raj jsou zpoplatněny, ale jsou otevřeny celoročně. Počasí, tak jako na horách, zde bývá proměnlivé. Před Vaší návštěvou si vždy prohlédněte předpověď a zkontrolujte stav turistických stezek na stránce národního parku. Nezapomeňte na dobré a nepromokavé oblečení či pláštěnku. Slovenský raj svou vlhkostí připomíná prales.

Čeká Vás nejkrásnější výhled i kouzelná ledová jeskyňe

Nejkrásnější výhled ve Slovenském ráji se Vám nepochybně naskytne na Tomášovském výhledu. Na tento skalní výčnělek se dostanete z turistického centra Čingov nebo z obce Smižany. Výstup na něj zvládnou i senioři či rodiny s dětmi. Samozřejmě opatrnost je na místě. Z výšky 667 m n. m. uvidíte až na Vysoké Tatry.

V Národním parku Slovenský raj se nachází velké množství jeskyní, z nichž většina je stále neprozkoumaná. Veřejnosti je přístupná Dobšinská ledová jeskyně u vesničky Dobšiná. A jak už název napovídá, jeskyně je kouzelným krajem ledu. Takže pokud Vaše děti milují Ledové království, Elsu, Annu či sněhuláka jménem Olaf, návštěva jeskyně pro ně bude nezapomenutelným zážitkem.

Pokud budete hledat ve Slovenském ráji místo ke koupání či lenošení, abyste si po vydatné turistice odpočinuli, vyzkoušejte vodní nádrž Klauzy. Dokonalou relaxaci Vám poskytnou i břehy vodní nádrže Palcmanská Maša v obci Dedinky. Tato největší vodní nádrž Slovenského ráje pro Vás bude také ideálním výchozím bodem pro další toulky po národním parku.

Slovenský raj je díky svému nespočetnému množství přírodních krás tím správným místem pro aktivní dovolenou. Vydejte se sem na túry a obdivujte, co příroda vytvořila. Připravili jsme pro Vás tipy na výlety ve Slovenském ráji. Naplánujte si svou dovolenku už teď. Nabízíme Vám kvalitní ubytování v blízkosti Národního parku Slovenský raj. Rezervujte si ho na stránce ubytování Slovenský raj či ubytování Dedinky na našem portálu. Ze široké nabídky si jistě vyberete. K dispozici jsou možnosti pro rodiny s dětmi i ubytování pro turisty. Rezervujte si Vaši dovolenku ve Slovenském ráji už dnes.

Národní park Slovenský kras se rozprostírá v jihozápadní části naší země, u hranic s Maďarskem. Zasahuje do okresů Rožňava a Košice-okolí, část ochranného pásma také do okresu Revúca. Jeho rozloha je 34 611,08 ha, ochranné pásmo tvoří 11 741,57 ha. Území národního parku tvoří soustava náhorních plošin, kaňony řek, soutěsky a množství povrchových i podzemních krasových jevů. Slovenský kras je nejrozsáhlejším krasovým územím planinového typu v celé střední Evropě. 78 % jeho plochy pokrývají lesy.

Slovenský kras byl vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí 31. srpna 1973. Oblast byla 1. března 1977 jako první na Slovensku zapsána do mezinárodní sítě Biosférických rezervací UNESCO v programu Člověk a biosféra. Oblast se národním parkem stala 13. února 2002. Momentálně je známo více než 1 350 jeskyní a propastí, které jsou zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Asi nejvýznamnější jeskyní je unikátní Ochtinská aragonitová jeskyně. Území je známé rozmanitostí přírodních podmínek. Ty umožňují, aby se zde vyskytovaly živočišné i rostlinné druhy horských, lesostepních i stepních zástupců.

Klima národního parku a jeho “Nej”

Klima je v Národním parku Slovenský kras mírné. Oblast spadá do pásma mírně vlhkého a mírně teplého podnebí, výše položená místa spadají do oblasti mírně chladného klimatu. Průměrná teplota v lednu se drží v rozmezí -4 až -6 °C, v červenci se zase šplhá mezi 19 až 20 °C. Sněhová pokrývka území pokrývá od 50 do 115 dní, průměrně do maximální výšky 45 cm. Roční úhrn srážek není nijak výrazný, dosahuje hranice 630 až 990 mm. Voda vsakuje do podzemních dutin a následně vznikají tzv. vyvěračky (např. Brzotínská, Ardovská, Kečovská a jiné). V národním parku natrefíte na dva vodopády (Hrhovský, Hájské) a několik menších vodních nádrží. Jsou to různé rybníky, například Jasovské nebo Hrušovské.

Národní park Slovenský kras se pyšní několika nej. Nejvýše položené místo je ve výšce 925 m n. m. na vrcholu Matesovy skály. Nejníže položené místo je ve výšce 217 m n. m. na úpatí Plešivecké planiny. Nejdelší a současně nejhlubší jeskyní je jeskynní systém Skalistého potoka (délka 8 123 m, výškový rozdiel 373 m, vertikální rozpětí 376 m). Nejstarší přírodní rezervace pochází z roku 1925 (Jasovská jeskyně). Nejníže položená klasická ledová jeskyně (Silická lednice) se nachází ve výšce 503 m n. m. Nejmenší přírodní rezervace má rozlohu 1,22 ha (Pod Fabiankou), zatímco největší (Brzotínské skály) má rozlohu 433,78 ha.

Slovenský kras má pestré zastoupení flóry i fauny 

Národní park Slovenský kras má ve svém zastoupení flóru rozličných oblastí. Rostliny spolu se svými společenstvy patří mezi nejpůsobivější složky zdejší přírody. Je zde pěkně viditelný vliv jak karpatské, tak panonské flóry, což vytváří jakousi mozaiku vegetace. Dokonce zde rostou všechny druhy rmutů, které se v naší zemi vyskytují. Vzhledem k výškovému rozpětí Slovenského krasu jsou zřetelně vytvořeny tři vegetační stupně: planární, kolinní, submontánní. Za endemit národního parku je v současné době považována chudina drsnoplodá Klášterského. Nahradila rmut turnianský, který byl ještě donedávna považován za zdejší endemit. Mezi další endemity území patří například šafrán spišský, koniklec prostřední nebo tařička slovenská. Největší zastoupení mají kalcifyty a xerotermní druhy. Jejich hlavní vlastností je dobrá adaptabilita na prostředí, přežijí ve stavu sucha i v extrémních mrazech. V Národním parku Slovenský kras se vyskytuje až 1 500 taxonů vyšších rostlin, ale vážou se k němu i další „nej“. Najdete zde největší území s porostem kandíku psího zubu a nejnižší nadmořskou výšku s výskytem astry alpské.

Fauna Národního parku Slovenský kras je taktéž rozmanitá. Území je domovem všech našich šelem, množství bezobratlých, téměř všech druhů netopýrů. Bohaté zastoupení mají taktéž avifauna (ptactvo), herpetofauna (plazi) a batrachofauna (obojživelníci). V jeskyních a podzemních prostorách se díky podmínkám pro život vyskytují kromě netopýrů také pavouci a měkkýši. Každoročně probíhá sčítání netopýrů během jejich zimování v jeskynních systémech. V tomto období zde žije 24 druhů v zastoupení více než 50 000 jedinců. Avšak typická pro toto území je zejména fauna stepního a lesostepního pásma. Mezi zajímavé živočichy národního parku patří kutilka stepní, krátkonožka evropská, ještěrka zelená, užovka stromová, sysel obecný, puštík dlouhoocasý či datel černý. Fauna Slovenského krasu má také svá „nej“. V národním parku žije největší zimující kolonie netopýrů, hnízdí zde náš největší (orel skalní) i nejmenší opeřenec (králíček ohnivohlavý), svůj brloh zde má náš největší savec (medvěd hnědý).

Skvělé místo na procházky, turistiku i horolezectví

Součástí národního parku je 6 přírodních rezervací, 10 národních přírodních rezervací a 16 národních přírodních památek (zejména jeskyní). Každé z těchto míst je něčím jiným výjimečné a vyniká jinou devizou, která láká turisty. Turisté je mohou navštěvovat celoročně. Je možné si naplánovat nenáročné procházky, stejně jako vícedenní přechody. Všechno je to pouze o zvážení vlastních schopností, sil a možností. V létě je v národním parku typická pěší turistika, cykloturistika i horolezectví. V zimě není ničím nezvyklým potkat běžkaře. Co se týče zmíněného horolezectví, celoroční je možné pouze v lokalitách Stěnka za chatou, Stěnka nad potokem (strana od potoka i ze stěny Masivu Zadního komína) a Májová věž. V ostatních lokalitách platí vzhledem k vysokému stupni ochrany přírody uzávěra od 1. 2. do 31. 7. Hlavním střediskem horolezectví v Slovenském krase je NPR Zádielská soutěska.

Mezi další možnosti, které nabízí Národní park Slovenský kras, patří agroturistika, rybaření i jezdectví. Perfektní výlet Vás čeká také k Turnianskému hradu, Štítniku či Plešivci, které jsou zříceninami hradů. Velmi pěkně je i u Zádielského hradiště, hradu Krásna Hôrka či zámečku Betliar. Na našich stránkách najdete nabídku ubytování v okolí Národního parku Slovenský kras, díky kterému budete k atrakcím okolí skutečně blízko. Potom je Vaším úkolem už pouze sbalit si batoh, obout toulavé boty a vydat se poznávat jeho krásy.

Národní park Malá Fatra se nachází na severu Slovenska v Žilinském kraji v okresech Žilina a Dolný Kubín. Pohoří Malá Fatra je čtvrtým největším pohořím na Slovensku a jeho vrcholy se pyšní početnou návštěvností turistů. Tento národní park je vyhledávanou destinací pro zimní lyžování a letní toulky nádhernou přírodou.

Malá Fatra byla za národní park vyhlášena dost pozdě. Vlivem civilizačních nájezdů v roce 1967 označili tuto lokalitu za chráněnou krajinnou oblast. Teprve v roce 1988 byla Malá Fatra kvalifikována jako národní park. Jeho správa dnes sídlí v obci Varín, která je také vstupní branou do parku.

Malá Fatra se skládá ze dvou částí – Krivánské a Lúčanské části. Krivánska Fatra se rozprostírá na sever od řeky Váh. Nejvyšším vrcholem a zároveň i nejvyšším vrcholem celé Malé Fatry je Veľký Kriváň, který leží v nadmořské výšce 1 709 m n. m. Neméně významnými štíty jsou také Veľký Rozsutec (1 610 m n. m.) a Malý Kriváň (1 671 m n. m.). Právě vrchol Veľký Rozsutec se nachází ve znaku Národního parku Malá Fatra.

Ideální turistika pro děti i pro seniory

Nejeden turista se může pochlubit výstupem na třetí nejvyšší vrchol Malé Fatry, Chleb (1 646 m n. m.). Je součástí hřebenovky Krivánské Fatry a zároveň je dobře dostupný nejen pro pěší turisty, ale i pro rodiny s dětmi či seniory, protože se sem dostanou lanovkou. Sedačková lanovka začíná ve Vrátné dolině a vyveze Vás ze Snilovského sedla až pod horu Chleb. Odtud se můžete kochat výhledy na Malou Fatru v celé její kráse. Středisko Vrátna Free Time Zone je ideálním místem pro lyžování, ale i pro adrenalinové sporty, jako je paragliding.

Oblíbeným výletem v Národním parku Malá Fatra je také Chata pod Chlebom (1 423 m n. m.). Chata je přístupná od lanovky ve Vrátné dolině nebo po turistické značce z obce Šútovo. Cestou na chatu můžete obdivovat 38 metrů vysoký Šútovský vodopád nebo Mojžíšovy prameny, které vytékají ze skalní stěny Krivánské Malé Fatry.

Druhá část národního parku, Lúčanská Fatra, leží na jižní straně Malé Fatry. Tato část je nižší a méně zalesněná. V létě se turisté většinou vydávají na túry z Fačkovského sedla, odkud se dostanou také na skalnatý vrchol Kľak (1 352 m n. m.). Zde pod ním se nachází také 30 metrů vysoký, krásný Kľacký vodopád. V zimě si zase přijdou na své lyžaři v populárním lyžařském středisku Martinské hole nedaleko města Martin.

Malá Fatra Vás okouzlí nejen svou rozmanitou flórou, kde se střídají lesy s klečí a pralesem, ale i faunou. Žijí zde vlci, rysi i kočky divoké. Byl potvrzen také početný výskyt medvěda hnědého. Při vycházkách buďte opatrní, protože můžete natrefit na zmiji obecnou, užovku či salamandru skvrnitou. Stejně tak se zde daří ptactvu. Pozorné oko zahlédne orla skalního či sokola, a pokud nastražíte uši, uslyšíte tlouct strakapouda. V Národním parku Malá Fatra se nachází až 29 živočišných druhů evropského významu.

Po stopách Jánošíka

Turistickým centrem Národního parku Malá Fatra je Terchová. Tato malebná obec je známá především díky zbojníkovi Juraji Jánošíkovi. Najdete zde také soustavu roklí a kaňonů Jánošíkove diery, které lákají turisty z dalekého okolí. Další navštěvovanou obcí Malé Fatry je vesnička Zázrivá. Kdo by neznal zázrivské korbáčiky. Vždyť místní lidé se výrobou sýra zabývají už odpradávna. A zaručujeme Vám, že i halušky zde chutnají jinak.

Malá Fatra je úžasným místem pro strávení dovolené. Ať už hledáte relaxační pobyt, nebo aktivní dovolenou, během které plánujete nachodit poctivé kilometry po národním parku, jste na správném místě. Tento národní park je pro turisty stejně jako pro lyžování jako stvořený. Rezervujte si ubytování v blízkosti Národního parku Malá Fatra už dnes. Vyberte si z naší nabídky. Máme pro Vás rodinné penziony, komfortní hotely, moderní apartmány, útulné chaty i dřevěnice v Malé Fatre. Dovolená může začít.

Národní park Muránska planina pokrývá západní část Slovenského rudohoří. Řadíme ho mezi nejmladší národní parky na území Slovenské republiky. Cílem jeho zřízení byla ochrana Muránské planiny. Národní park zasahuje do oblasti okresů Revúca, Brezno a Rimavská Sobota. Jeho rozloha je 20 318 ha, ochranné pásmo je na ploše 21 698 ha. Turisté si přijdou na své díky značeným turistickým stezkám a naučným trasám, které mají délku až 300 km.

Území bylo vyhlášeno národním parkem od 1. října 1997, přičemž jeho správa sídlí ve městě Revúca. 86 % jeho území pokrývají lesy. Tak jako každý národní park, i Muránska planina má svá „nej“, která jsou lákadlem nejednoho návštěvníka. Nejvyšším bodem národního parku je vrchol Stolice v nadmořské výšce 1 476 m n. m. Najdete zde taktéž nejníže položenou kleč našeho území, která roste ve výšce 750 m n. m.

Klima Muránské planiny

Díky tomu, že se území národního parku nachází v mírném klimatickém pásmu, nestetkáváme se zde s extrémními teplotními výkyvy. Většina území spadá do oblasti s chladným horským klimatem. Ochranné pásmo má místa s mírně teplou oblastí, nejnižší jižní části mají typ mírně chladného horského klimatu, zatímco pro vrcholové části je typické studené horské klima. Průměrné teploty vzduchu v lednu dosahují hodnot -6 až -7 °C, teploty v červenci se pohybují na hranici 11,5 až 13,5 °C. Ročně na území spadne přibližně 1 000 až 1 400 mm srážek. Co se týče sněhové pokrývky, ta se na území drží přibližně 140 až 160 dní v roce, přičemž maximální výška místy přesahuje i 75 cm.

Jádro národního parku tvoří vápencová a dolomitová planina. Tyto nerosty jsou charakteristické tím, že snadno podlehnou procesu zkrasovění. Zejména díky tomu je Národní park Muránska planina plný rozličných povrchových i podzemních krasových jevů. Do dnešní doby bylo objeveno více než 500 jeskyní a propastí, přičemž více než 250 jeskyní není veřejnosti zpřístupněno. Bobačka, což je nejrozsáhlejší z tamních jeskynních systémů, má délku více než 5 km a pyšní se bohatou sintrovou výzdobou. Dále se na území parku nacházejí nejrůznější soutěsky, skalní věže a jehly, škrapy, krasové jámy i skalní brány.

Jaké rostliny a živočichy najdete v Národním parku Muránska planina?

Území národního parku je mimořádně bohaté na rozmanitost živočišných i rostlinných druhů. Flóra Národního parku Muránska planina zahrnuje mnohé rostliny. Od náročnějších teplomilných druhů přes subalpínské po alpínské druhy. Dosud zde bylo objeveno a popsáno více než 1 400 druhů rostlin. Většinu území pokrývají lesy. Zatímco v minulosti převládaly bukové a jedlobukové, dnes je to již směs. Od jihu se táhnou vápnomilné bučiny, přecházejí do lipojavorových a teplomilných dubových lesů. Náhorní části planiny jsou pokryty převážně bukovými, jedlobukovými lesy, taktéž se přimíchává smrk. Pro severní části je typické pokrytí smrčinami a smíšenými smrkovobukovými lesy. Na skalních hřebíncích zůstaly zachovány reliktní borovicové i modřínové lesy.

Muránska planina je domovem několika chráněných a vzácných druhů dřevin (tis červený, jeřáb Hazslinszkého, jeřáb mišulkový, zimolez alpský), kleče (borovice kleč) a bylin (okrotice červená, okrotice bílá, střevíčník pantoflíček, kruštík pontický, kandík psí zub). Kolorit oblasti je doplňován podhorskými loukami a pastvinami, některé z nich jsou již také velmi vzácné a ohrožené. Cenné přírodní společenstvo je dotvářeno vegetací skal a strmými svahy. Právě na nich se nachází nejvzácnější rostlina území, kterou je lýkovec muránský. Je vzácným pozůstatkem ještě z dob třetihor. Asi nejvíce ohrožená jsou mokřadní společenstva. Ta jsou domovem skvostů naší přírody (například upolínu nejvyššího nebo prvosenky pomoučené) a mají výrazný vplyv pro zdravé fungování krajiny. Zajímavými rostlinami, které zde žijí, jsou tučnice obecná a rosnatka okrouhlolistá. Obě jsou masožravé.

Fauna Národního parku Muránska planina pokrývá i některé dnes již ohrožené a vzácné druhy živočichů. V lesích se ukrývá medvěd hnědý, vlk obecný, kočka divoká a rys ostrovid. Čisté horské potoky jsou domovem mnoha ryb, dokonce i některých původních druhů a taktéž našeho vzácného predátora – vydry říční. Není ale jediná, která na vodní živočichy číhá. Spolu s ní si na nich pochutnává vzácný čáp černý. Z ptactva, které našlo své místo hnízdění právě na Muránské planině, zmíníme orla skalního, sokola stěhovavého, kulíška nejmenšího, sýce rousného či ohroženého tetřeva hlušce. V jeskynních systémech zimuje 23 druhů netopýrů. Zajímavé jsou i počty dosud nalezených obratlovců (více než 270 druhů) a bezobratlých (více než 2 700 druhů). Endemity Muránské planiny jsou brouci běžec a sněhulčík, ale taktéž chvostoskok jarva obyčajná a vázaná dřepčík.

Tipy na výlety

Zajímavými tipy na výlety jsou naučné stezky, například Stožky (13,5 km), Jakuba Surovce (4 km), Tŕstie (6 km) nebo stezka s nejoriginálnějším názvem – Poďte s nami za sysľami (6,3 km). Jinak, ti sysli. Právě Syslovisko Biele vody je jednou z největších atrakcí národního parku. Přibližně od března zde můžete sledovat jednu z největších slovenských kolonií sysla obecného. Přestože za běžných okolností je to velmi plaché zvíře, ti zdejší jsou na přítomnost člověka zvyklí. Dokonce až tak, že v dobách začátku sezóny, kdy jsou ještě vyhladovělí, přijímají potravu přímo z Vaší ruky. Nabídněte jim mrkev, slunečnici, jablko, červenou řepu, oves, ječmen či vlašské ořechy. Sysli si pochutnají a Vy budete mít zážitek. A to jak děti, tak i dospělí. Navštivte také Lesnický skanzen Vydrovo, Muránský hrad či Chmarošský viadukt v Telgártu.

Možností výletů je mnoho. Abyste k nim byli co nejblíže, zarezervujte si ubytování v okolí Národního parku Muránska planina, například na stránce ubytování Slovenské rudohoří. Je na Vás, s kým přijdete, či kam půjdete. Důležité je užít si výlet, vnímat krásy přírody a myslet na to, že národní park je naše nejvýznamnější přírodní dědictví. Chovejte se k přírodě pozorně, s pokorou a respektem. Dbejte na její ochranu a vštěpujte už odmalička dětem lásku k živému, rostlinkám i živočichům. Příroda Vám za to poděkuje.

Národní park Velká Fatra je nejmladší slovenský národní park. Územně patří převážně do Žilinského kraje, ale zasahuje i do severní části Banskobystrického. Národní park i jeho ochranné pásmo zabírají většinu území pohoří Velká Fatra, které je součástí vnějších Západních Karpat. Park však zabírá i jihozápad Starohorských vrchů. Díky vysokým srážkám a nízkému vypařování je Národní park Velká Fatra důležitým zdrojem pitné vody, a z tohoto důvodu je od roku 1987 vyhlášen za chráněnou vodohospodářskou oblast.

Veľká Fatra – domov tetřeva hlušce 

Od roku 1972 na tomto území existovala chráněná krajinná oblast Velká Fatra, která získala vyšší stupeň ochrany, když byla 1. dubna 2002 vyhlášena národním parkem. Celých 90 % plochy parku zabírají bukové lesy a hřebenové pastviny datované do období valašské kolonizace (15. až 17. století). Na zbylém území se vyskytuje i borovice lesní a Harmanecké údolí je nejbohatší lokalitou s výskytem tisu červeného ve střední Evropě. Velká Fatra se může pochlubit i vzácným endemitem – bramboříkem fatranským. Ten roste pouze v této oblasti a v části Nízkých Tater. Díky nedostupnosti některých strmých svahů se zde vyskytují i pralesní ekosystémy bez lidského zásahu. Členitý terén a rozmanitost luk, pastvin, útesů a údolí tvoří podmínky nejen pro bohatou flóru, ale i faunu. Hojně se zde vyskytují medvědi, vlci, rysi i divoké kočky. Žijí zde také velmi ohrožené druhy kurovitých ptáků – tetřívek obecný a tetřev hlušec.

Nejvyšším vrcholem v národním parku je s výškou 1 596 m n. m. Ostredok. V rámci území Velké Fatry je několik desítek maloplošných chráněných území. Mezi národní přírodní rezervace patří například Jánošíkova kolkáreň nebo Rakšianske rašelinisko. Perlová jaskyňa je národní přírodní památkou. Zajímavé jsou i přírodní památky Matejkovský kamenný prúd či travertinové terasy Bukovinka. Velká Fatra je jako území evropského významu a chráněné ptačí území zařazena do celoevropské soustavy chráněných území NATURA 2000.

Z lyžovaní rovnou do skanzenu ve Vlkolínci 

Tak jako většina slovenských národních parků, i Velká Fatra se může pochlubit krasovými oblastmi, převážně jeskyněmi, kterých je zde více než 530. Pro veřejnost je otevřena Harmanecká jeskyně. Návštěvníci si zde prohlédnou trasu o délce 1 020 m, na které mohou obdivovat vápencovou výzdobu a rozsáhlé dómy. Jeskyně je významná i díky množství zimujících netopýrů.

Nelze mluvit o Velké Fatře a nezmínit jeden z nejvýznamnějších slovenských skanzenů – osadu Vlkolínec. Ta leží pod vrchem Sidorovo a je dokonce zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Osadu tvoří čtyřicet pět obytných a hospodářských budov, přičemž některé jsou stále obývané. Zajímavé jsou i takzvané štále neboli seníky v okolí.

Pohoří Velká Fatra nabízí množství možností aktivního vyžití. V létě se celé rodiny zabaví v pohádkové vesnici Habakuky nebo v Donovalkovu – hlavním městě dětí. Aktivní zima je nejlépe strávená na svazích, o to se postarají lyžařská střediska jako Park Snow Donovaly, Ski Park Malinô Brdo nebo Snowland Valčianska dolina.

K poznání alespoň části krás této oblasti je zapotřebí několik dní, proto si zarezervujte ubytování u národního parku Velká Fatra. Poohlédnout se můžete například po dřevěnicích v Liptovských Revúcach nebo chatách v Turčianském Jasenu. Kvalitní ubytování v soukromí nabízejí Staré Hory. Na Donovalech najdete téměř všechny typy ubytování, od apartmánů přes penziony až po luxusní hotely.

Chráněná krajinná oblast Ponitrie, čarokrásný kus naší země, je jednou ze 14 slovenských chráněných krajinných oblastí. Často se setkáváme s uváděním zkratky CHKO Ponitrie. Se svou rozlohou 37 665 ha zasahuje poměrně široké území. Prochází třemi kraji (Banskobystrický, Nitranský, Trenčianský) a působnost její správy zasahuje víceré okresy. Pokrývá území okresů Bánovce nad Bebravou, Levice, Nitra, Partizánske, Topoľčany a Zlaté Moravce. Částečně zasahuje také okresy Žarnovica a Žiar nad Hronom. Celá oblast patří do dvou odlišných geomorfologických celků. Jsou jimi Tribeč a Vtáčnik.

Za chráněnou krajinnou oblast bylo území vyhlášeno v roce 1985. Výškový rozptyl je poměrně velký, nejnižší bod území se nachází ve výšce 170 m n. m. v pohoří Tribeč, nejvyšším bodem území je vrchol Vtáčniku ve výšce 1 346 m n. m. Pohoří spolu vytvářejí i jakousi pomyslnou hranici, která dělí střední Slovensko od toho západního. Předmětem ochrany krajinné oblasti jsou především biotopy souvislých lesů, lokality lesostepní a stepní fauny a flóry. Na celém území platí stupeň ochrany číslo dva. Nachází se zde také 7 území evropského významu a 1 chráněné ptačí území, která spadají do soustavy chráněných území NATURA 2000.

Prozkoumejte známa pohorˇi Vtáčnik a Tribeč

Pohoří Vtáčnik je druhé nejvyšší pohoří vulkanického Slovenského středohoří z dob třetihor. Spadá do klimaticky chladnější a vlhčí oblasti. Je charakteristické bukovými porosty i původními smrčinami, najdou se i porosty buku a jedle. Flóra je převážně tvořena horskými rostlinami. Nachází se zde vzácná škarda sibiřská i mech evropského významu, dvouhrotec zelený. Zajímavostí je výskyt porostu zakrslých buků i výskyt původní smrčiny v ostrůvcích. Ta se mísí s borůvkovými porosty a jeřábem ptačím. Pro faunu je typický výskyt našich šelem (vlk, rys, medvěd) i množství ptáků. Mezi unikátní přírodní výtvory patří rozpadlé skalní věže na hlavním hřebeni Vtáčniku, sopečný válcovitý komín na vrcholu Ostrovica či kaňon Bystričanské doliny se skalními stěnami Hrádku a Veľké skaly.

Pohoří Tribeč je součástí Vnitřních Západních Karpat z období druhohor. Spadá do klimaticky teplé horské oblasti kromě nejvyšších částí. Převažují dubohrabové lesy. Fauna i flóra jsou unikátní, nachází se zde obrovské množství chráněných i vzácných druhů. Svůj značný vliv má i Podunajská nížina, která přivádí teplejší ovzduší. Z fauny je zajímavostí zubří obora u Topoľčianek, kde dlouhodobě chovají zubra evropského. Floristicky jedinečný je Chráněný areál Jelenská gaštanica, kde ve 13. století uskutečnili první pokus o uměle založený porost kaštanovníku setého. Aktuálně mají nejstarší stromy více než 300 let. V pohoří Tribeč je skvěle vyvinut fenomén křemencových hůrek s nejvzácnější rostlinou ožankou čpavou, ale i mnoha acidofilními rostlinami (například vřes obecný, kručinka chlupatá), kvetoucími bylinami (například pavinec horský, jestřábníky) a kapradinami. Na Tribeči se určitě vyplatí navštívit Oponický hrad, hrad Gýmeš nebo Čierny hrad. Jedinečným místem Tribeče jsou Hôrky. Jedná se o území evropského významu, kam spadají Národní přírodní rezervace Hrdovická a přírodní rezervace Solčiansky háj a Kovarská hôrka.

Zajímavá fauna a flóra Ponitří

Fauna celé Chráněné krajinné oblasti Ponitrie je velmi pestrá. Početné zastoupení v ní mají bezobratlí, kteří tvoří podstatnou část aktuálně známých více než 7 500 živočišných druhů vyskytujících se v oblasti. Značné zastoupení mají brouci (například roháč obecný, tesařík alpský), motýli (například otakárci, martináč hrušňový), ale kromě nich i různé jiné druhy hmyzu, pavouci, korýši a měkkýši. Množství potoků v oblasti je domovem ryb (například pstruh obecný potoční, vranka obecná) a obojživelníků (například skokan hnědý, rosnička zelená). Plazi mají kromě želvy bahenní a krátkonožky evropské zastoupení všech druhů našeho území. Savci jsou zastoupeni od malých druhů (například rejsek horský) přes netopýry, vodní šelmy (vydra říční) až po velké šelmy (například rys ostrovid, vlk obecný). Hnízdí zde velké množství ptáků, od nížinných až po horské lesní druhy. Zmínit můžeme čápa černého i orla královského. Taktéž se zde nachází Chráněné ptačí území Tribeč, které je vyhlášeno pro výskyt mnoha druhů ptáků.

Flóru celé Chráněné krajinné oblasti Ponitrie lze vzhledem k různorodosti území charakterizovat obrovskou druhovou pestrostí i skladbou vegetace. Rostou zde teplomilné panonské i horské karpatské druhy. Celé území je převážně pokryto lesy, celková lesnatost je na úrovni 96,8 %. Najdete zde celou řadu různých rostlinných společenstev. Na bradlech, skalách a sutích postupem času vznikla vzácná suchomilná a teplomilná společenstva připomínající stepi a lesostepi. Xerotermní společenstva jsou v Zoborských vrších. Na jaře zde uvidíte vzácné chráněné druhy (například kosatec nízký, hlaváček jarní) i druhy evropského významu (například koniklec velkokvětý či endemit Zoborských vrchů i Slovenského krasu – tařičku slovenskou). Pro oblast světlých lesů jsou charakteristické orchideje (například jazýček jadranský, vstavač nachový) či různé chráněné rostliny (například růže rolní, ssmilka písečná). Pro nejvíce vysušená skalní místa jsou charakteristické sukulenty (například netřesk srstnatý, rozchodník bílý).

Vychutnejte si dokonalé spojení turistiky a historie

Turisticky zajímavé jsou jednoznačně naučné stezky. Projít můžete Naučnou stezku Zobor (14,7 km), Naučnou stezku Buchlov (5,3 km) nebo Naučnou stezku Vtáčnik (5,7 km plus 2,1 km odbočka). Chráněná krajinná oblast Ponitrie celkově zahrnuje 59 turistických tras v délce 268 km a 52 jeskyní. Kromě toho můžete navštívit mnohé historické památky, jsou zde různé hrady, zámky a zříceniny. A možná Vás na Tribeč potáhne příběh slovenského autora, který byl podle původní knižní předlohy také zfilmován. Pokud by tomu tak bylo, dávejte si pozor, člověk nikdy neví, zda jsou ty příběhy vymyšlené, nebo se zakládají na pravdě. V každém případě Vám doporučujeme zarezervovat si ubytování v okolí Chráněné krajinné oblasti Ponitrie a všechny její krásy přijet prozkoumat osobně. Nikdy totiž není nad osobní zážitek. Inspiraci na ubytování najdete například na stránce ubytování Nitra.

Národní přírodní rezervace Senianske rybníky, známá také pod názvem Senné rybníky či Rybniční soustava Senné-Iňačovce, se rozprostírá na východě Slovenska, mezi obcemi Iňačovce a Senné, v tzv. Senianské depresi. Pokrývá Košický kraj a okresy Sobrance a Michalovce. Lokalita Senianske rybníky má rozlohu 1 440 ha, národní přírodní rezervace 213 ha. Jsou jednou z nejvýznamnějších ornitologických lokalit střední Evropy. Senianske rybníky jsou zařazeny mezi významná ptačí území, od roku 1990 také mezi Ramsarské lokality. Na území Národní přírodní rezervace Senianske rybníky platí pátý stupeň ochrany, v ochranném pásmu čtvrtý. Chráněné ptačí území Senianske rybníky je součástí evropské soustavy chráněných území NATURA 2000.

Jako první byl za Státní přírodní rezervaci Senné – Rybníky v roce 1974 vyhlášen největší z vybudovaných rybníků. V roce 1995 bylo celé území vyhlášeno národní přírodní rezervací. Rezervace byla založena s cílem ochránit vzácné biocenózy i vodní ptactvo. A to pro účely vědecko-výzkumné, kulturně-výchovné i naučné. Má význam pro zachování diverzity území. A to ekologické i genetické, vzhledem ke kvalitám avifauny.

Senianske rybníky - Ráj pro vodní ptáky 

Z pohledu geomorfologie se území nachází ve Východoslovenské rovině známé jako Senianska mokraď. V minulosti zde byly časté záplavy, zejména během jara. Postupně se tedy na sebe vrstvily nánosy a sedimenty, které se datují až do dob třetihor. Vzhledem k množství mokřadů nebylo okolí osídleno. Půda byla převážně kyselá a posetá loukami. Už od pradávna díky svým podmínkám lokalita lákala různé vodní i u vody žijící ptáky. Stala se jejich útočištěm, domovem či přestupní stanicí při migraci.

Ornitology na výskyt ptactva a potenciál i význam lokality upozornili mezi světovými válkami jako první členové loveckého spolku hraběte Alexandra Sztáraye. Bratři Ehrenheimové uvažovali o zřízení soukromé ptačí rezervace. Gábor Sztáray začal se shromažďováním vypreparovaných exemplářů rozličných ptáků. V senianském zámku vytvořil první sbírku těchto zajímavých kousků, která byla později po válce přemístěna do bratislavského Slovenského národního muzea.

Oblast je tvořena systémem několika chovných rybníků, loukami a mokřady. Nachází se v nadmořské výšce 97–106 m n. m. Pro území je tedy charakteristická relativní rovinatost terénu s minimálními rozdíly. Ty sloužily jako útočiště zvířatům, když přišly záplavy. Podle současných výzkumů zde hnízdí více než 50 různých druhů ptáků. Dalších přibližně 160 druhů ptáků ji využívá k odpočinku, když táhnou směrem přes hřebeny Karpat.

Početné zastoupení zde má kachna divoká, potápka roháč i polák chocholačka. Na ptačích ostrovech mají svůj domov racek středomořský a kormorán velký. Mokré prostředí vrbových porostů si zase přisvojili volavka stříbřitá, volavka popelavá a kvakoš noční. V porostech vodní vegetace žije rybák bahenní spolu s chřástalem vodním. Při pohledu do korun stromů zahlednete moudivláčka lužního i ledňáčka říčního. Při jarní a podzimní migraci územím táhnou rackové, kachny, husy, potápky a volavky. Často okolím krouží orel mořský či sokol stěhovavý, před kterými se mají ostatní ptáci na pozoru. V okolí rybníků se často zdržuje labuť velká, lyska černá, potápka černokrká, různé druhy pěvců i rybáků a dokonce i celosvětově ohrožený polák malý. Najdete zde však množství dalších druhů ptáků – běžných, ale i 53 celoevropsky ohrožených a 5 globálně ohrožených druhů. Kromě ptactva zde mají své početné zastúpenie i ryby. Jelikož se v oblasti nachází 28 hospodářských rybníků, není překvapivou informací, že rybářství je dominantou právě této oblasti. Chovanými druhy jsou amur, kapr, sumec, štika či tolstolobik. Na své si zde přijdou nadšenci sportovního i rekreačního rybaření.

Uživejte si rybníky pěšky i na kole

Územím procházejí naučné stezky, jejichž délka je téměř 17 km. Mnohé z nich potěší i cyklisty, protože je možné po nich projít jak pěšky, tak i na kole. Vstup do přírodní rezervace je umožněn celoročně, avšak největší zážitek se návštěvníkům naskýtá přibližně na konci března. Územím tehdy denně přelétá obrovské množství nejrozličnějších druhů ptactva. Závidíte někdy ptákům ten jejich pohled, který se jim naskýtá z výšky? Už více nemusíte! Vystupte na některou z rozhleden u hrází rybníků a prohlédněte si krásy území z úplně jiné perspektivy.

Ještě jste v této lokalitě na výletě nebyli? Tento rok je načase to napravit! Přijdete nejen na jiné myšlenky, ale také si odpočinete, pročistíte hlavu a zažijete nějaké to dobrodružství. Zarezervujte si ubytování v okolí Národní přírodní rezervace Senianske rybníky, navštivte například stránky ubytování Senné nebo ubytování Iňačovce, určitě najdete to vhodné pro Vás. Právě z těchto míst máte totiž nejlepší přístup do přírodní rezervace a nic Vám už nebude v pozorování ptactva bránit.

Chráněná krajinná oblast Kysuce leží na severozápadě Slovenska. Táhne se od Horního Pováží až po Kysuce. Prochází územím vícerých okresů. Kysuce se vyznačují krásnou, ale místy drsnou přírodou. Jsou však nepochybně vyhledávanou oblastí pro turisty a místem zimních radovánek.

Způsob života na Kysucích v minulosti poznamenal toto chráněné území. Lidé, především pastýři ovcí a koz, kteří na tomto území žili, mýtili lesy kvůli spásání. Zakládala se pole a pastviny, aby se půda mohla využívat zemědělsky. Kvůli těmto okolnostem a nekontrolované těžbě dřeva byla v roce 1984 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Kysuce.

Více než polovinu území této chráněné krajinné oblasti pokrývají lesy. Podnebí je mírně teplé až chladné, ale hlavně vlhké. V kysuckých horách vyvěrá množství potoků, které po cestě vytvářejí zajímavé přírodní reliéfy a později se vlévají do nejdelší slovenské řeky Váh.

Prozkoumejte Javorníky i Beskydy

Kysucká chráněná krajinná oblast se dělí na dvě části. Severozápadní Javornickou část a východní Beskydskou část. Sousedí s Národním parkem Malá Fatra, dále s Chráněnou krajinnou oblastí Horná Orava a Strážovskými vrchy.

Javornická část Kysuc lemuje česko-slovenskou hranici. Nejvyšším vrcholem je zde Javorník, který se tyčí do nadmořské výšky 1 071 m n. m. V převážně smrkových a bukových lesích žijí i dravé šelmy jako vlk, medvěd hnědý či rys ostrovid. V Javornících se určitě vyplatí navštívit hned několik přírodních rezervací. Čertov, Veľký Javorník, Malý Polom či soustavu skal Klokočovské skálie. Nejzajímavější atrakcí je však Kornianský ropný pramen. Toto unikátní vyvěrání ropy je jediným zachovaným v celé střední Evropě. Při výzkumu se ukázalo, že pramen je natolik malý, že se nevyplatí ropu z něj těžit, a tak se těší pouze návštěvě turistů.

Javorníky jsou vyhledávanou lokalitou v zimě i v létě. Nachází se zde několik lyžařských středisek v obcích Lazy pod Makytou, Makov či v Horné Maríkové. V létě se zde vyžijí nejen turisté, ale i cyklisté. Najdete zde totiž i značené cyklotrasy. Vyznavači vodních sportů si na své přijdou na vodní nádrži Nosice, nazývané také Přehrada mládeže.

Češi označují svou stranu Javorníků jako Chráněnou krajinnou oblast Beskydy. Slovenské Beskydy, přesněji Beskydská část CHKO Kysuce, se táhne přes obce Oščadnica, Stará Bystrica, Nová Bystrica až k Vychylovce. Nejvyšším vrcholem Kysuckých Beskyd je Veľká Rača, která leží v nadmořské výšce 1 236 m n. m. Rovnomenný název nese i národní přírodní rezervace v Kysucké chráněné krajinné oblasti. Veľká Rača patří k nejnavštěvovanějším rezervacím. V zimě si zde ve velkém lyžařském středisku Snow Paradise užijete lyžování a v létě zase turistiku.

Nasedněte na kola a pokořte Kysuckou cyklomagistrálu

Oblíbeným údolím v CHKO Kysuce je i Chmúra. Krásné louky jsou plné slunce s pestrým výskytem různých rostlinných druhů. Údolí Chmúra se nachází v okrese Čadca a prochází jím Kysucká cyklomagistrála, takže toto údolí je jako stvořené pro cyklisty. Velmi známý je skanzen – Múzeum kysuckej dediny ve Vychylovce, který láká i rodiny s dětmi. V jeho areálu je stanice historické úvraťové železnice. Můžete zde nastoupit na vláček a zažít Kysucko-oravskou lesní železnici v plné parádě.

Chráněná krajinná oblast Kysuce nabízí množství výletů, které Vám doporučujeme absolvovat. Přijeďte sem na dovolenou, zarezervujte si útulné ubytování u CHKO Kysuce a užijte si krásy její přírody. Ubytování Kysuce, ubytování Javorníky nebo ubytování Kysucké Beskydy Vám nabízíme na našem portálu. Vyberte si už dnes ze široké nabídky. Pokud hledáte další atrakce na Kysucích, máme pro Vás výborné tipy na našich stránkách. Tak neváhejte a rezervujte si dovolenku na Kysucích právě teď.

Národní přírodní rezervace Devínska Kobyla se nachází v Bratislavském kraji, mezi městskými částmi Devín a Devínska Nová Ves. Její území se rozprostírá na ploše 101,12 ha jako součást Území evropského významu Devínska Kobyla (s rozlohou 643 ha patří do Chráněné krajinné oblasti Malé Karpaty). Zároveň je území zařazeno do soustavy NATURA 2000. Částí území s velkým významem je přírodní rezervace Štokerská vápenka a paleontologická lokalita Sandberg.

Vznik a historie oblasti Devínska Kobyla

Území má sáhodlouhou historii. První osídlení se zde vyskytovala již v době neolitu, tedy v období přibližně 5 000 př. n. l. Později tudy vedla velmi významná obchodní Jantarová stezka. Následně se do oblasti dostali Keltové, kteří mýtili původní porosty. V období již našeho letopočtu převzali vládu Římané, kteří zde založili vinice. Oblast sloužila jako pevnost knížete Rastislava v dobách Velkomoravské říše, zažila boje proti Turkům či napoleonské války. Do polovice 20. století oblast zejména spásal dobytek, poté louky zarostly křovím a dřevinami.

Devínska Kobyla je jednou z částí západního výběžku karpatského oblouku, který bývá častokrát označován jako klenotnice rozmanitosti geologických jevů. V jejím průřezu najdeme žulu, části vápenců a dolomitů. Oblast prošla různými vrásněními, erozemi i abrazní činností moře, což má za následek například skalní okno nebo abrazní jeskyni. V období před 14–16 miliony let byla Devínska Kobyla skalnatým vápencovým pobřežím Bádenského moře. Dokazuje to lokalita Sandberg, kde se našly fosilie asi 350 druhů živočichů.

Lokalita Sandberg byla objevena během těžby písku pro potřeby devínskonovoveské cihelny. V období třetihor bylo toto území chvílemi útesem, chvílemi součástí pobřežního ostrovního systému, ale taktéž i dnem moře Tethys. Překypoval zde bohatý život, čehož důsledkem jsou i nalezená naleziště. Významnými nálezy jsou ulitníci, mlži, ježovky, žraločí zuby a různé kosti, například tuleňů, nosorožců, medvědů, plazů, krtků či třetihorních velryb. Mezi unikátní nálezy se řadí zbytky třetihorních pliopitéků (vzdálený předchůdce člověka) a zuby dryopitéka (antropoidní opice).

Fauna a flóra rezervace Devínska Kobyla

Fauna Národní přírodní rezervace Devínska Kobyla je bohatě zastoupena různými živočišnými druhy. Ulitníky (například zebrinu teplomilnou, chondrinu skalní) zde najdete suchomilné i teplomilné, pozor, abyste je nezašlápli. Hmyz (například kudlanka nábožná, kobylka sága) je asi nejvýznamnější složkou fauny okolí. Zajímavé je, že se u nás vyskytují pouze samičky. Jejich rozmnožování probíhá přes neoplodněná vajíčka. Najdete zde více než 600 druhů motýlů (například otáčena fenyklového, jasoně dymnivkového). Početné zastoupení mají i brouci (například roháč obecný, chrobák vrubounovitý), z nichž mnozí jsou vzácní a chránění. Obratlovců zde taktéž žije velmi mnoho, zastoupeni jsou plazi (například ještěrka zelená, užovky) i obojživelníci (například ropucha zelená, skokani). Ptactvo je typické pro oblast Bratislavy (například stehlíci, sýkory), zazříme ale i mnohé vzácné druhy (například poštolku obecnou, káně lesní). Není nic neobvyklého potkat ani savce, například jelena evropského, srnce obecného, ale i prase divoké nebo lišku obecnou.

Flóra Národní přírodní rezervace Devínska Kobyla fascinovala botaniky již v dávných dobách, už v 16. století ji zkoumal Carolus Clusius. Jižní část území je pokryta většinou travnatou stepí s teplomilnými travami (například kostřavou walliskou) a mnoha chráněnými květinami (například hlaváčkem jarním, koniklecem). Mělké půdy vytvořené erozní činností jsou pokryty například řešetlákem skalním či kavylem spanilým. Jejich schopnost upevňovat a chránit před splavováním je velmi žádaná. Písčitým svahům kraluje chráněný kosatec či stepní relikt šater svazčitý. Pro úžlabiny jsou typické teplomilné keře (například višeň mahalebka či chráněný dřín obecný) stejně jako vzácné orchideje z čeledi vstavačovitých.

Z velkoměsta do přírody jen na skok

Oblast nabízí bohaté turistické možnosti, které sem každoročně přilákají množství návštěvníků, a to v každém ročním období. Značenými turistickými trasami se dostanete na Weitův lom, hrad Devín, ale taktéž přes Úzký les do bratislavské městské části Dúbravka nebo přes Líščie údolie do bratislavské městské části Karlova Ves. Tam stojí za to navštívit bratislavskou zoologickou zahradu či bratislavskou botanickou zahradu. Nechte se inspirovat i jinými možnostmi výletů, které Vám nabízí stránka atrakce Bratislava.

Zarezervujte si ubytování v blízkosti Národní přírodní rezervace Devínska Kobyla například na stránkách ubytování Bratislava Devínska Nová Ves nebo ubytování Bratislava Devín. Ta atmosféra, kterou rezervace má, Vás pohltí a ani Vás nenapadne, že se vlastně nacházíte v rušném hlavním městě. Přijďte zde vypustit všechen stres z práce, ale i obavy či strach, které Vás sužují. Nasávejte sílu přírody, poslouchejte štěkot ptáků, přivonějte k barevným květinám. Pobyt v přírodě je terapií pro duši a aspoň nenáročná turistika v ní zase terapií pro tělo. Tak proč si to nedopřát? Přejeme Vám příjemný pobyt.

Červené skály je lokalita na území okresu Spišská Nová Ves v Košickém kraji, která je vyhlášena národní přírodní rezervací. Spadá pod státní ochranu přírody Slovenský ráj. Rezervace zasahuje do katastrů obcí Poráč, Olcnava a Slovinky. Nejkrašší částí katastru první jmenované obce je právě Poráčská dolina, kde se nachází i místy až 300 metrů hluboký kaňon s Červenou skálou. Ta je navzdory svému jménu z dálky spíše bílá. Červené skály tvoří stěnu kaňonu Poráčského potoka, který je rovněž předmětem ochrany. Kaňon s polokrasovým charakterem se prořezává přes Galmuskou planinu. Tato lokalita se skalními, lučními a lesními společenstvy je typickým představitelem biogeocenózy Slovenského rudohoří. Má rozlohu 390,5 ha a za chráněné území byla vyhlášena již v roce 1981

Chraňte přírodu, kráčejte jen po vyznačených stezkách

Podloží Poráčské doliny tvoří převážně vápenec, který umožnil s pomocí Poráčského jarku vznik kaňonovitých údolí a četných krasových jevů, jako jsou věžičky, skalní okna, vodopády i jeskyně. Nad Poráčskou dolinou se vypíná trojvrší Slovinská skála. Díky členitosti reliéfu se na tomto území nacházejí dvě oblasti, které se odlišují svou flórou. Na severu doliny se vyskytují zejména buky a teplomilné květiny. V jižní části rostou jedlobučiny, smrkové lesy a kromě teplomilné vegetace se ve stínech vyskytují chladnomilné horské rostliny. Na hřebenech skal se daří dealpínským borům a v nivě Poráčského potoka zase olšinám. Mezi chráněnými druhy lze nalézt zvonek karpatský, oměj moldavský, plamének alpský či koniklec slovenský. V lesích a na loukách nachází domov jelení a srnčí zvěř, prase divoké, rys, liška a zejména v posledních letech i vlk.

Národní přírodní památka Červené skály (pozn. lokalita je v úvodu správně uvedena jako rezervace) je chráněna 5. a 4. stupněm ochrany, proto je možné území navštívit jen v rámci vyznačených turistických stezek, cyklistických a lyžařských běžeckých tras, a je zde zakázána hospodářská činnost. Kaňon Poráčského potoka je nejlépe dostupný z obcí Slovinky a Poráč. Pěší přechod z jedné obce do druhé přes Poráčskou dolinu zabere přibližně dvě a půl hodiny a je to nenáročná túra s převýšením 319 m.

Využijte čas strávený v Červených skalách naplno
 

V okolí přírodní rezervace se nachází množství přírodních zajímavostí, jako je jeskyně Šarkanova diera. Pro ty, kteří po procházce v přírodě budou mít chuť na trochu historie, se nedaleko nachází také Markušovský hrad v Markušovcích nebo Báňský skanzen v obci Hnilčík. Daleko to není ani do Spišské Nové Vsi, která nabízí zoologickou zahradu, nebo do Spišského Podhradí, kde je kromě Spišského hradu i katedrála sv. Martina.

Zarezervujte si ubytování u přírodní rezervace Červené skály a poznejte tuto oblast důvěrněji. Nejblíže ke skalám budete, pokud se ubytujete v některé z chat v Poráči. Pokud by tato zařízení byla obsazená, zkuste si prohlédnout nabídku apartmánů ve Spišských Vlaších nebo jiného ubytování v Jamníku. O něco dále, v Spišském Podhradí, najdete i další možnosti kvalitního ubytování. Stačí si vybrat termín a můžete se začít těšit na krásný výlet!