Národní parky a chráněná území Gemer

Národní park Slovenský kras se rozprostírá v jihozápadní části naší země, u hranic s Maďarskem. Zasahuje do okresů Rožňava a Košice-okolí, část ochranného pásma také do okresu Revúca. Jeho rozloha je 34 611,08 ha, ochranné pásmo tvoří 11 741,57 ha. Území národního parku tvoří soustava náhorních plošin, kaňony řek, soutěsky a množství povrchových i podzemních krasových jevů. Slovenský kras je nejrozsáhlejším krasovým územím planinového typu v celé střední Evropě. 78 % jeho plochy pokrývají lesy.

Slovenský kras byl vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí 31. srpna 1973. Oblast byla 1. března 1977 jako první na Slovensku zapsána do mezinárodní sítě Biosférických rezervací UNESCO v programu Člověk a biosféra. Oblast se národním parkem stala 13. února 2002. Momentálně je známo více než 1 350 jeskyní a propastí, které jsou zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Asi nejvýznamnější jeskyní je unikátní Ochtinská aragonitová jeskyně. Území je známé rozmanitostí přírodních podmínek. Ty umožňují, aby se zde vyskytovaly živočišné i rostlinné druhy horských, lesostepních i stepních zástupců.

Klima národního parku a jeho “Nej”

Klima je v Národním parku Slovenský kras mírné. Oblast spadá do pásma mírně vlhkého a mírně teplého podnebí, výše položená místa spadají do oblasti mírně chladného klimatu. Průměrná teplota v lednu se drží v rozmezí -4 až -6 °C, v červenci se zase šplhá mezi 19 až 20 °C. Sněhová pokrývka území pokrývá od 50 do 115 dní, průměrně do maximální výšky 45 cm. Roční úhrn srážek není nijak výrazný, dosahuje hranice 630 až 990 mm. Voda vsakuje do podzemních dutin a následně vznikají tzv. vyvěračky (např. Brzotínská, Ardovská, Kečovská a jiné). V národním parku natrefíte na dva vodopády (Hrhovský, Hájské) a několik menších vodních nádrží. Jsou to různé rybníky, například Jasovské nebo Hrušovské.

Národní park Slovenský kras se pyšní několika nej. Nejvýše položené místo je ve výšce 925 m n. m. na vrcholu Matesovy skály. Nejníže položené místo je ve výšce 217 m n. m. na úpatí Plešivecké planiny. Nejdelší a současně nejhlubší jeskyní je jeskynní systém Skalistého potoka (délka 8 123 m, výškový rozdiel 373 m, vertikální rozpětí 376 m). Nejstarší přírodní rezervace pochází z roku 1925 (Jasovská jeskyně). Nejníže položená klasická ledová jeskyně (Silická lednice) se nachází ve výšce 503 m n. m. Nejmenší přírodní rezervace má rozlohu 1,22 ha (Pod Fabiankou), zatímco největší (Brzotínské skály) má rozlohu 433,78 ha.

Slovenský kras má pestré zastoupení flóry i fauny 

Národní park Slovenský kras má ve svém zastoupení flóru rozličných oblastí. Rostliny spolu se svými společenstvy patří mezi nejpůsobivější složky zdejší přírody. Je zde pěkně viditelný vliv jak karpatské, tak panonské flóry, což vytváří jakousi mozaiku vegetace. Dokonce zde rostou všechny druhy rmutů, které se v naší zemi vyskytují. Vzhledem k výškovému rozpětí Slovenského krasu jsou zřetelně vytvořeny tři vegetační stupně: planární, kolinní, submontánní. Za endemit národního parku je v současné době považována chudina drsnoplodá Klášterského. Nahradila rmut turnianský, který byl ještě donedávna považován za zdejší endemit. Mezi další endemity území patří například šafrán spišský, koniklec prostřední nebo tařička slovenská. Největší zastoupení mají kalcifyty a xerotermní druhy. Jejich hlavní vlastností je dobrá adaptabilita na prostředí, přežijí ve stavu sucha i v extrémních mrazech. V Národním parku Slovenský kras se vyskytuje až 1 500 taxonů vyšších rostlin, ale vážou se k němu i další „nej“. Najdete zde největší území s porostem kandíku psího zubu a nejnižší nadmořskou výšku s výskytem astry alpské.

Fauna Národního parku Slovenský kras je taktéž rozmanitá. Území je domovem všech našich šelem, množství bezobratlých, téměř všech druhů netopýrů. Bohaté zastoupení mají taktéž avifauna (ptactvo), herpetofauna (plazi) a batrachofauna (obojživelníci). V jeskyních a podzemních prostorách se díky podmínkám pro život vyskytují kromě netopýrů také pavouci a měkkýši. Každoročně probíhá sčítání netopýrů během jejich zimování v jeskynních systémech. V tomto období zde žije 24 druhů v zastoupení více než 50 000 jedinců. Avšak typická pro toto území je zejména fauna stepního a lesostepního pásma. Mezi zajímavé živočichy národního parku patří kutilka stepní, krátkonožka evropská, ještěrka zelená, užovka stromová, sysel obecný, puštík dlouhoocasý či datel černý. Fauna Slovenského krasu má také svá „nej“. V národním parku žije největší zimující kolonie netopýrů, hnízdí zde náš největší (orel skalní) i nejmenší opeřenec (králíček ohnivohlavý), svůj brloh zde má náš největší savec (medvěd hnědý).

Skvělé místo na procházky, turistiku i horolezectví

Součástí národního parku je 6 přírodních rezervací, 10 národních přírodních rezervací a 16 národních přírodních památek (zejména jeskyní). Každé z těchto míst je něčím jiným výjimečné a vyniká jinou devizou, která láká turisty. Turisté je mohou navštěvovat celoročně. Je možné si naplánovat nenáročné procházky, stejně jako vícedenní přechody. Všechno je to pouze o zvážení vlastních schopností, sil a možností. V létě je v národním parku typická pěší turistika, cykloturistika i horolezectví. V zimě není ničím nezvyklým potkat běžkaře. Co se týče zmíněného horolezectví, celoroční je možné pouze v lokalitách Stěnka za chatou, Stěnka nad potokem (strana od potoka i ze stěny Masivu Zadního komína) a Májová věž. V ostatních lokalitách platí vzhledem k vysokému stupni ochrany přírody uzávěra od 1. 2. do 31. 7. Hlavním střediskem horolezectví v Slovenském krase je NPR Zádielská soutěska.

Mezi další možnosti, které nabízí Národní park Slovenský kras, patří agroturistika, rybaření i jezdectví. Perfektní výlet Vás čeká také k Turnianskému hradu, Štítniku či Plešivci, které jsou zříceninami hradů. Velmi pěkně je i u Zádielského hradiště, hradu Krásna Hôrka či zámečku Betliar. Na našich stránkách najdete nabídku ubytování v okolí Národního parku Slovenský kras, díky kterému budete k atrakcím okolí skutečně blízko. Potom je Vaším úkolem už pouze sbalit si batoh, obout toulavé boty a vydat se poznávat jeho krásy.

Národní park Muránska planina pokrývá západní část Slovenského rudohoří. Řadíme ho mezi nejmladší národní parky na území Slovenské republiky. Cílem jeho zřízení byla ochrana Muránské planiny. Národní park zasahuje do oblasti okresů Revúca, Brezno a Rimavská Sobota. Jeho rozloha je 20 318 ha, ochranné pásmo je na ploše 21 698 ha. Turisté si přijdou na své díky značeným turistickým stezkám a naučným trasám, které mají délku až 300 km.

Území bylo vyhlášeno národním parkem od 1. října 1997, přičemž jeho správa sídlí ve městě Revúca. 86 % jeho území pokrývají lesy. Tak jako každý národní park, i Muránska planina má svá „nej“, která jsou lákadlem nejednoho návštěvníka. Nejvyšším bodem národního parku je vrchol Stolice v nadmořské výšce 1 476 m n. m. Najdete zde taktéž nejníže položenou kleč našeho území, která roste ve výšce 750 m n. m.

Klima Muránské planiny

Díky tomu, že se území národního parku nachází v mírném klimatickém pásmu, nestetkáváme se zde s extrémními teplotními výkyvy. Většina území spadá do oblasti s chladným horským klimatem. Ochranné pásmo má místa s mírně teplou oblastí, nejnižší jižní části mají typ mírně chladného horského klimatu, zatímco pro vrcholové části je typické studené horské klima. Průměrné teploty vzduchu v lednu dosahují hodnot -6 až -7 °C, teploty v červenci se pohybují na hranici 11,5 až 13,5 °C. Ročně na území spadne přibližně 1 000 až 1 400 mm srážek. Co se týče sněhové pokrývky, ta se na území drží přibližně 140 až 160 dní v roce, přičemž maximální výška místy přesahuje i 75 cm.

Jádro národního parku tvoří vápencová a dolomitová planina. Tyto nerosty jsou charakteristické tím, že snadno podlehnou procesu zkrasovění. Zejména díky tomu je Národní park Muránska planina plný rozličných povrchových i podzemních krasových jevů. Do dnešní doby bylo objeveno více než 500 jeskyní a propastí, přičemž více než 250 jeskyní není veřejnosti zpřístupněno. Bobačka, což je nejrozsáhlejší z tamních jeskynních systémů, má délku více než 5 km a pyšní se bohatou sintrovou výzdobou. Dále se na území parku nacházejí nejrůznější soutěsky, skalní věže a jehly, škrapy, krasové jámy i skalní brány.

Jaké rostliny a živočichy najdete v Národním parku Muránska planina?

Území národního parku je mimořádně bohaté na rozmanitost živočišných i rostlinných druhů. Flóra Národního parku Muránska planina zahrnuje mnohé rostliny. Od náročnějších teplomilných druhů přes subalpínské po alpínské druhy. Dosud zde bylo objeveno a popsáno více než 1 400 druhů rostlin. Většinu území pokrývají lesy. Zatímco v minulosti převládaly bukové a jedlobukové, dnes je to již směs. Od jihu se táhnou vápnomilné bučiny, přecházejí do lipojavorových a teplomilných dubových lesů. Náhorní části planiny jsou pokryty převážně bukovými, jedlobukovými lesy, taktéž se přimíchává smrk. Pro severní části je typické pokrytí smrčinami a smíšenými smrkovobukovými lesy. Na skalních hřebíncích zůstaly zachovány reliktní borovicové i modřínové lesy.

Muránska planina je domovem několika chráněných a vzácných druhů dřevin (tis červený, jeřáb Hazslinszkého, jeřáb mišulkový, zimolez alpský), kleče (borovice kleč) a bylin (okrotice červená, okrotice bílá, střevíčník pantoflíček, kruštík pontický, kandík psí zub). Kolorit oblasti je doplňován podhorskými loukami a pastvinami, některé z nich jsou již také velmi vzácné a ohrožené. Cenné přírodní společenstvo je dotvářeno vegetací skal a strmými svahy. Právě na nich se nachází nejvzácnější rostlina území, kterou je lýkovec muránský. Je vzácným pozůstatkem ještě z dob třetihor. Asi nejvíce ohrožená jsou mokřadní společenstva. Ta jsou domovem skvostů naší přírody (například upolínu nejvyššího nebo prvosenky pomoučené) a mají výrazný vplyv pro zdravé fungování krajiny. Zajímavými rostlinami, které zde žijí, jsou tučnice obecná a rosnatka okrouhlolistá. Obě jsou masožravé.

Fauna Národního parku Muránska planina pokrývá i některé dnes již ohrožené a vzácné druhy živočichů. V lesích se ukrývá medvěd hnědý, vlk obecný, kočka divoká a rys ostrovid. Čisté horské potoky jsou domovem mnoha ryb, dokonce i některých původních druhů a taktéž našeho vzácného predátora – vydry říční. Není ale jediná, která na vodní živočichy číhá. Spolu s ní si na nich pochutnává vzácný čáp černý. Z ptactva, které našlo své místo hnízdění právě na Muránské planině, zmíníme orla skalního, sokola stěhovavého, kulíška nejmenšího, sýce rousného či ohroženého tetřeva hlušce. V jeskynních systémech zimuje 23 druhů netopýrů. Zajímavé jsou i počty dosud nalezených obratlovců (více než 270 druhů) a bezobratlých (více než 2 700 druhů). Endemity Muránské planiny jsou brouci běžec a sněhulčík, ale taktéž chvostoskok jarva obyčajná a vázaná dřepčík.

Tipy na výlety

Zajímavými tipy na výlety jsou naučné stezky, například Stožky (13,5 km), Jakuba Surovce (4 km), Tŕstie (6 km) nebo stezka s nejoriginálnějším názvem – Poďte s nami za sysľami (6,3 km). Jinak, ti sysli. Právě Syslovisko Biele vody je jednou z největších atrakcí národního parku. Přibližně od března zde můžete sledovat jednu z největších slovenských kolonií sysla obecného. Přestože za běžných okolností je to velmi plaché zvíře, ti zdejší jsou na přítomnost člověka zvyklí. Dokonce až tak, že v dobách začátku sezóny, kdy jsou ještě vyhladovělí, přijímají potravu přímo z Vaší ruky. Nabídněte jim mrkev, slunečnici, jablko, červenou řepu, oves, ječmen či vlašské ořechy. Sysli si pochutnají a Vy budete mít zážitek. A to jak děti, tak i dospělí. Navštivte také Lesnický skanzen Vydrovo, Muránský hrad či Chmarošský viadukt v Telgártu.

Možností výletů je mnoho. Abyste k nim byli co nejblíže, zarezervujte si ubytování v okolí Národního parku Muránska planina, například na stránce ubytování Slovenské rudohoří. Je na Vás, s kým přijdete, či kam půjdete. Důležité je užít si výlet, vnímat krásy přírody a myslet na to, že národní park je naše nejvýznamnější přírodní dědictví. Chovejte se k přírodě pozorně, s pokorou a respektem. Dbejte na její ochranu a vštěpujte už odmalička dětem lásku k živému, rostlinkám i živočichům. Příroda Vám za to poděkuje.