Památníky Trnavá Hora

Hrdina, na kterého se téměř zapomnělo. Do slavné historie Slovenského národního povstání se zvolenští železničáři zapsali především expresní výstavbou tří pancéřových vlaků Hurban, Štefánik a Masaryk. Hurban byl v pořadí druhým obrněným vlakem, který bojoval za naši svobodu. Jelikož byl v bojích těžce poškozen, dnes si ve Zvolenu můžete prohlédnout již pouze jeho repliku, která byla vyrobena v roce 1974 pro film o SNP.

K výrobě improvizovaných opancéřovaných vlaků vedl fakt, že povstalecká armáda měla akutní nedostatek motorizovaného dělostřelectva a tanků. Rozkaz k jejich stavbě byl velitelstvím 1. československé armády na Slovensku vydán 4. září 1944.

Vlak J. M. Hurban vyrobili začátkem října 1944 a práce na něm trvaly pouhých 11 dní. Jelikož byl druhým v pořadí, byl technicky lépe stavěný, i když i v tomto případě byl opancéřován jen obyčejným kotlovým 7mm plechem. Výzbroj měl však silnější než jeho předchůdce. Jeho zbrojní výbavu tvořila polní houfnice 14/19 ráže 100 mm v dělovém voze, 3 děla ráže 37 mm v tankových vozech a 10 těžkých kulometů ráže 7,92 mm.

Jeho vedením byl pověřen kpt. Martin Ďuriš-Rubanský a npor. Dominik Miartuš. Vlak řídil civilní strojvůdce Pavol Maťaš. Posádku tvořilo 75–80 vojáků a civilistů. Ve vlaku bylo nainstalováno elektrické osvětlení, telefonní vedení s polními telefony a zařízení pro manipulaci s parní píšťalou z každého vozu.

Celá bojová souprava pozůstávala z opancéřované lokomotivy, tankových vozů, muničního a kulometného vozu, ubytovacího a kuchyňského vozu a vozu s pytli s pískem. Do bojů byl nasazen na tratích Hronská Dúbrava – Žiar nad Hronom a Banská Bystrica – Brezno – Heľpa, kde operoval od 3. do 25. října 1944.

Října 1944 byl nasazen do bojů u Banské Bystrice, do které se chtěli dostat Němci přes Malý Šturec. Rozkaz zněl jasně: zastavit postup nepřítele, vytlačit ho z obranného postavení a zničit stanoviště, které měli Němci asi 800 m severozápadně od stanice Čremošné, a tak umožnit vlastním jednotkám obnovit původní obranné postavení. Němce překvapil neočekávaný útok povstalců, doprovázený účinnou palbou vlaku, a tak se dali na ústup.

Vlak byl v boji vážně poškozen, ale dělníci ho za dva dny nejenže opravili, ale také vylepšili a tankové věže posílili dalším opancéřováním. Po doplnění posádky se přesunul do oblasti Červená Skala a později na úsek Banská Bystrica – Brezno – Heľpa, kde kryl ústup povstaleckých jednotek. Do boje zasáhl naposledy 23. října u Heľpy.

Němci se však blížili z každé strany, a tak dostal velitel rozkaz, aby po znehodnocení zbraní a strojního zařízení vlak přesunuli do tunelu v Harmanci. Zde se setkali se třetím vlakem, který stihl stejný osud. Bojová cesta vlaků zde končí a jejich posádky odešly bojovat do hor po boku partyzánů.

Němci soupravy ukořistili a odtáhli. Po válce se dvě lokomotivy našly na území Rakouska a bývalé Jugoslávie. Repliku pancéřovaného vlaku J. M. Hurban najdete v parku Štefana Višňovského pod Zvolenským zámkem.

Po prohlídce bojového vlaku zůstaňte v podhradí a udělejte si exkurzi na zmíněný Zvolenský hrad. Pokud máte chuť objevovat krásy Podpoľaní, zarezervujte si ubytování nedaleko pancéřového vlaku Hurban už nyní a pusťte se do plánování výletů. Bohatou nabídku ubytování najdete na stránce ubytování ve Zvolenu. Během Vašeho pobytu určitě zajděte do Sportovního areálu Orlík a nevynechejte ani Arborétum Borová hora.

O této slavné uličce, která se nachází v blízkosti Štefánikova náměstí v městě Kremnica, jste už možná slyšeli. Pokud ne, rádi Vám představíme Uličku slavných nosů, kterou můžete najít na nádvoří za domem Jána Levoslava Belly.

Ulička slavných nosů vznikla na popud slovenského komika Stanislava Radiče. Hlavní myšlenkou této uličky měla být parodie na světoznámý Hollywoodský chodník slávy, ale zároveň měla sloužit jako památné místo humoristů. Nápad tohoto humoristy se zrodil v jeho hlavě v roce 1999, a to v době, kdy byl nad městem umístěn vysoký nápis GAGYVÚD. Tento nápis úzce souvisí s evropským festivalem humoru a satiry.

V roce 2004 se na 24. ročníku festivalu Kremnické gagy podařilo poprvé otevřít Uličku slavných nosů. Pokud si stále kladete otázku, proč právě nosy, odpověď je jednoduchá. Stanislava Radiče se často ptali, jak přichází na témata svých aforismů. A jelikož jeho odpověď zněla: „Na to musíš mít nos.“, zhmotnil tuto myšlenku do Uličky slavných nosů.

První nos v plastice byl nos Júliuse Satinského. Tato plastika je zavěšena na kamenné stěně. Každoročně k ní během konání festivalu přibude jeden další. Můžete zde obdivovat nosy, ale i celé tváře slovenských osobností, jako jsou Jaroslav Filip, Stanislav Radič, Marián Kochanský, Katarína Kolníková, Jozef Kroner či Marián Zednikovič.

Prozradíme Vám tajemství. V době vzniku této uličky se uvažovalo nad tím, že namísto nosů se zde budou vystavovat otisky zadků. Ulička je každoročně vyhledávaná, protože patří k jedinečným a zajímavým atrakcím na Slovensku. Slouží také jako pietní místo, kde si můžete zavzpomínat na osobnosti slovenského národa. A jelikož hned po ruce je Muzeum gýče, klidně si projděte jeho „netypickou“ expozici. Možná trochu unavení se s radostí budete vracet do měkoučké postele Vašeho ubytování u Uličky slavných nosů.

Druhý den můžete znovu začít plánovat výlety na blízké atrakce v Kremnici. O něco více informací spojených s tematikou mincí se dozvíte nejen v mincovně, ale i v blízkém Muzeu mincí a medailí. Prohlédnout si zde můžete různé raznice, přístroje na ražbu mincí nebo rozmanitá platidla používaná od pravěku. Ukončit svůj den můžete odpočinkem v Relax centru Skalka, případně zdoláním více než 100 schodů na věži městského hradu. Odtud Vás uspokojí výhledy na Kremnici a její okolí.

Kremnické vrchy vyhledávají nejen turisté, ale i všichni milovníci historie. Pokud patříte do jedné, nebo i do druhé kategorie, určitě si naplánujte výlet do tohoto regionu. Nabízejí se zde atrakcie pro všechny věkové kategorie. Při poznávání je dobré myslet na ubytování, proto Vám můžeme doporučit rezervaci dřevěnic v Kremnici nebo pokoje v penzionu v Kremnici. Vybírejte podle vlastního uvážení!